Čerstvou zeleninu můžeme mít po celý rok ve formě mikrobylinek. Jsou plné vitamínů
Jak dostat ze zeleniny co nejvíc vitamínů a minerálů? Ideální by bylo konzumovat ji ve formě mikrobylinky. V plně automatizovaném provozu je pěstují Jan a Leoš Jelínkovi z Chotěboře na Vysočině. A ani jim se ještě nepřejedly.
V bývalé prádelně rodinného domu v Chotěboři na Vysočině stojí regály s policemi plnými různých druhů bylinek. Všechny rostou nejvýš do výšky asi 5–7 centimetrů. Jsou to totiž mikrobylinky. „Je to vlastně malý výhonek, první děložní lístky,“ popisuje mikrobylinky Jan Jelínek. Dalo by se říct, že pěstování mikrobylinek připomíná domácí klíčení semínek. Rozdíl tu ale je. „U microgreens je výhoda v tom, že z toho máte větší hmotu a nemusíte se bát plísní, chorob. Ustřihnete jen to nad tím semínkem,“ vysvětluje.
Jelínkovi mají pěstování mikrobylinek plně automatizované. Sami říkají, že v budoucnu by jistě tímto způsobem bylo možné pěstování ve vesmíru. „Tady je rozvaděč, na který jsou napojená všechna čidla, světla, ventilátory, čerpadla,“ ukazuje Jan Jelínek. Všechno to pak mohou kontrolovat v aplikaci na mobilním telefonu.
Bylinky Jelínkovi pěstují na konopném substrátu, který vypadá jako filc. V něm semínka v temnu naklíčí a na něm pak i na speciálních děrovaných tácech rostou do konečné podoby. Výběr je opravdu široký. Jako mikrobylinky je možné pěstovat například kedlubny, ředkvičky, hořčici, hrášek, slunečnici, ale třeba i brokolici, amarant nebo lichořeřišnici.
Pěstování mikrobylinek je samozřejmě možné i v domácích podmínkách v malém množství a bez automatizace. „U okna nevyrostou takhle hezké, budou se víc táhnout za světlem. Nebo si můžete pořídit světlo, a bude to vypadat podobně,“ dodává Jan Jelínek. Mikrobylinka doroste do té správné podoby průměrně za 7–10 dní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
