Co nejvíc vidět, co nejvíc zažít. Říká cestovatel a zakladatel Mezinárodního festivalu outdoorových filmů Jiří Kráčalík

Jeho životní příběh provází odhodlání, dravost a maximalismus a že už je dnes důchodcem by Jiřímu Kráčalíkovi hádal málokdo. Narodil se v Ostravě, vyučil se jako reprodukční grafik a pracoval v tiskárnách. V roce 1974 během vojenské služby získal titul mistra armády ve sjezdovém lyžování, během vojenské služby působil na Generálním štábu ČSLA s nejvyšší prověrkou jako kartograf. Posléze si vyzkoušel profesi předáka tiskárny a vedoucího kulturního domu, působil v ostravských tělovýchovných jednotách a už před Sametovou revolucí se účastnil zahraničních expedic.

Láska k horám a extrémním sportům ho provázela od mládí a snažil se ji naplnit, jak jen to šlo. V roce 1989 vydával časopis Hory a turistika a od roku 1991 podnikal v turistickém ruchu a provozoval známou cestovní kancelář. O této činnosti říká: „Tenkrát nám lidé trhali ruce, aby se na náš zájezd mohli dostat. Z Ostravy vyjížděly dva autobusy najednou. Následující rok už to bylo dvanáct zájezdů a ten další dvacet. Nakonec jsme jako první v republice otevřeli Kavkaz. Vzpomínám si, že se nám na jeden zájezd přihlásilo nějakých dvě stě nebo tři sta lidí při kapacitě pětačtyřicet míst. Každý měl doporučeno mít s sebou půl litrovou láhev alkoholu, tři plechovky piva a dvě krabičky cigaret.“

U cestovky ale Jiří Kráčalík neskončil, toužil se posunout dál. V roce 2003 založil Mezinárodní festival outdoorových filmů, který dodnes řídí. Jak tento festival poznamenala koronavirová pandemie? Na jaké extrémní zážitky z hor nikdy nezapomene, kdy šlo opravdu o život, jak začala spolupráce s televizí NOE a kdy se chystá retrospektivní výstava jeho fotografií?