Dětství na samotě Olšanských hor bylo životem ve velké rodině

27. prosinec 2016

Oficiální název oné skupinky domu v kopcích Zábřežské vrchoviny je Na Horách. V okolí se jí však neřekne jinak, než Olšanské Hory nebo ještě spíše „Olšansky Hora“. Dnes už je to jen rekreační osada, ještě před pár lety zde ale žili lidé. V pospolitosti a přátelství.

Pozemky Na Horách patřily k Olšanům a místní sedláci, kteří přicházeli obdělávat pole si prý kdysi v této oblasti postavili kantýnu. Tato kantýna, nebo také krčma, se stala prvním domem v oblasti a také základem nové obce.

„Můj praděd pocházel Bušína a tu krčmu koupil a začal tam hospodařit. Moc polí jsme neměli, ale praděd pořád přikupoval, a tak jsme se protloukali. Druhý dům stavěla jeho sestra s manželem, který se jmenoval Macek. Ta rodina tam pak také bydlela ještě po II. světové válce,“ vysvětluje Zdeněk Švéda, který se v roce 1934 na Olšanských Horách narodil.

K těmto dvěma domům přibyl pak ještě jeden a poslední stavení Na Horách si postavila rodina Rýznarů. „Tradovalo se, že ten pan Rýznar, co tady jako první bydlel, hodně pil. A tak mu postavili dům co nejdál od hospody,“ usmívá se Zdeněk Švéda.

Místní lidé nikdy nepatřili k boháčům. Živili se skrovným zemědělstvím. Někteří z nich docházeli za prací do okolních továren a byli zde i zedníci a tesaři putující po stavbách v širokém okolí. V zimě se dralo peří, pletly koše, vyráběla košťata a obšívaly nitěné knoflíky.

Když se rodák z Olšan, páter Jindřich Valouch rozhodl, že na Olšanských Horách postaví kapli sv. Martina podle projektu nemocniční kaple z Rajnochovic, místní rádi pomáhali. Materiál poskytla místní pole, která byla plná kamení. Začalo se stavět na sv. Martina 11. listopadu, a tak byla kaple zasvěcena tomuto patronovi. Dne 9. srpna 1936 byla kaple vysvěcena a zároveň byl vedle ní postaven malý poutní dům, kde se páter Valouch často zdržoval až do pokročilého věku.

Kaple sv. Martina s poutním domem

Přestože život Na Horách nebyl jednoduchý (elektřinu sem přivedli až v roce 1962), místní lidé zde zůstávali ještě dlouho po válce. „Bylo to místo, kde se žilo pospolu. Když jsme třeba byli malí, maminky se domlouvaly, co budou která péct za moučník, aby to nebylo stejné. Sešli jsme se u kaple a tam jsme si hráli a povídalo se,“ vzpomínají rodáci. Nevadila jim ani daleká cesta do školy do Olšan či do Horních Studének, ani to, že zde nebylo jiné zábavy než té, kterou si sami připravili.

„Byli jsme šťastní a moc rád na to vzpomínám. Dnes už je svět jiný, ale tam jsme žili jako jedna velká rodina. Rád se na Olšansky Hora vracím, hlavně do kaple na mši. Na místo, kde jste prožili dětství se prostě nedá zapomenout,“ uzavírá Zdeněk Švéda.

Interiér kaple sv. Martina
autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.