Drobní ptáci přeletí bez přestávky Středozemní moře a Saharu, zjistil tým ornitologů

„Z krabičky vytahuji jeden geolokátor – miniaturní zařízení, díky kterému dokážeme sledovat, kam na zimu odlétají naši nejmenší stěhovaví ptáci,“ říká olomoucký ornitolog Peter Adamík.

Spolu s kolegy ze Švýcarska, Švédska, Finska a Německa je nasadili čtyřem druhům ptáků - lejskům a rákosníkům. Jako první na světě tak dokázali, že jsou to rekordmani ve vytrvalostním letu.

„Když drobní ptáci letí do Afriky, tak na ně čeká překonání moře a velké pouště Sahary, která má na šířku až 2000 kilometrů. Velká část ptáků, které jsme sledovali, letěla nonstop. Právě to je na tom úžasné, že jsme na malých druzích ptáků ukázali, že jsou schopni takového neuvěřitelně náročného letu.“

„Vemte si, že váží jen 12 gramů a během celé doby letu nemohou pít, přijímat potravu a musí to uletět v takovém nehostinném prostředí. Dva tisíce kilometrů na jeden zátah jim trvá přibližně 50 až 60 hodin,“ odhaduje ornitolog.

Mapa tahů ptáků|foto: Blanka Mazalová

Ptáci musejí mít tak náročný let dobře načasovaný: „Ty čtyři druhy mají různé strategie nebo různá zimoviště v Africe. Sahara je široká napříč celou Afrikou, od východu po západ. Ptáci překonávají poušť bez ohledu na to, jestli je to v oblasti Mali, Mauritánie nebo naopak Čadu. Snaží se letět nonstop.“

„Zajímavé je, že když opouštějí evropské hnízdiště, tak většinou létají v noci. Tehdy je nejsilnější tah a přes den odpočívají. Ve chvíli, kdy začnou překonávat Středozemní moře a Saharu, přepnou do nonstop režimu. Přes den letí do doby, než najdou nějaké vhodné místo, kde by se mohli schovat nebo se usadit. Je v tom velká proměnlivost. Někde v té západní Africe, kde je Sahara u pobřeží nejmenší, pták letěl třeba nonstop jen jednu noc a půlku dne. Naopak ve střední části Afriky, kde je Sahara velmi široká, to mohly být dvě noci a dva dny nonstop.“

Čtěte také

Podle Adamíka je práce mezinárodního týmu přelomová. Informace tohoto druhu o malých ptácích chyběly. Ornitologové dosud sledovali spíš velké opeřence, u malých ptáčků to umožnili právě až nedávno vyvinuté geolokátory, které si lejsci a rákosníci nesli na zádech. A byla to pro ně zátěž.

„Nebudeme si nic nalhávat, je to zátěž. Geolokátor váží půl gramu a samotný pták má 12 gramů. Když to poměříme k jeho velikosti těla, tak je to určitě zátěž. Zařízení se dává přes nohy. Každý si myslí, že přes křídla. Ta ale musí zůstat nedotknutelná. Tím, že se jim to převleče přes nohy a sedí jim to na zádech, tak jim to přes jejich aerodynamiku nepřekáží.“

Ornitolog Peter Adamík|foto: Blanka Mazalová

„Proužky zařízení jsou vyrobené z pružného silikonu, natahuje se jim to opatrně pinzetou do dvou minut. Manipulace je po zkušenosti s tisíci ptáky velmi jednoduchá,“ popisuje ornitolog.

Přestože je známé, že ptáci obvykle rychleji táhnou na jaře než na podzim, pro překonání Sahary potřebují v obou případech stejnou dobu. I to dokládá skutečnost, že při přeletu tohoto teritoria podávají maximální výkony. Při jarním tahu ale více sledovaných jedinců letělo přes poušť nonstop.