Helena Gottwaldová začínala jako strojařka, dnes dělá kastelánku. Těší ji rostoucí zájem návštěvníků o hrad Šternberk

Její rodiče sem přišli při doosídlování Sudet po druhé světové válce z Bystřice pod Hostýnem. Ve městě dodnes necítí moc silnou soudržnost obyvatel s místem.

„Při práci jsem se setkávala i s původními obyvateli, kteří se na šternberský hrad vraceli. Po revoluci jich přijíždělo mnoho. Přijeli s takovou pýchou a radostí se podívat na ta místa, kde prožili své dětství a které museli opustit. Šternberských občanů chodí na hrad minimálně,“ prozradila Helena Gottwaldová.  

Hrad Šternberk

Studovala na Střední průmyslové škole strojnické v Uničově. „Byla to pro mě volba z nutnosti, protože jsem se nedostala na jinou školu, na kterou jsem chtěla. Ale měli jsme výborné pedagogy, kteří nás připravili perfektně do života. Škola z nás udělala samostatné, myslící, organizující lidi, takže jsme se dobře ve svých profesích uchytili,“ říká. Poté pracovala ve Vojenském opravárenském závodě, a aby mohla působit na učilišti ve Šternberku, doplnila si pedagogické vzdělání a poté i základy práva na Pedagogické fakultě.  Ve funkci kastelánky zúročila zkušenosti z práce vedoucí bytového odboru na městském úřadu.

Prvního března zahájil hrad sezónu.

„Letošní zahájení bylo úspěšnější, než jsme čekali. První víkend přišlo dvě stě lidí a druhý sto padesát, což je výrazné zvýšení oproti loňskému roku. U prvního termínu jsme sázeli i na to, že návštěvníky přiláká nová masopustní nabídka.  Od té doby, co jsem přišla na šternberský hrad, máme vzestupnou návštěvnost. Začínali jsme na šestnácti tisících návštěvníků. Loni jich bylo přes třicet tři tisíce. V rámci kultury, do které řadíme divadla, koncerty i svatební obřady, navštíví hrad dalších 20 tisíc lidí,“ těší Helenu Gottwaldovou, která na hradě působí již patnáct let. Více se dozvíte z rozhovoru.

autor: Aleš Spurný
Spustit audio