Jednoduchý, dvojitý, trojitý,… Jak tato řada v češtině vlastně pokračuje?

12. červen 2018

Kolega z rozhlasu mi položil zajímavý dotaz. Na papír napsal přídavná jména jednoduchý, dvojitý, trojitý a k nim pár teček. Jak tuto řadu doplnit? ptá se.

Co když se něco skládá ze čtyř, pěti, šesti, sedmi částí? Lze říct nebo napsat čtveřitý, pětitý, šestitý nebo sedmitý?

Není to poprvé ani naposled, co se i v našich jazykových okénkách setkáváme s jevem, kdy má jazyk nějaké meze, nějaké hranice, za které nejde, protože asi ani jít nemusí. Jedna ze základních pouček jazykovědy zní, že všechny jazyky světa jsou stejně dobré. Žádný není z podstaty dokonalejší než jiný, protože každý živý jazyk světa dovede označit a vyjádřit všechno, co potřebují říct nebo napsat jeho uživatelé.

„Proč tedy v češtině nemáme přídavná jména čtveřitý, pětitý, šestitý nebo sedmitý?“ ptá se ten můj kolega. Odpověď je, že něco z toho v češtině přece jen máme, například v krasobruslení. Více se dozvíte v dnešním jazykovém okénku.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.