Jsem mladý spratek, který dostal jedinečnou šanci, říká šéfkuchař Přemek Forejt

Být u úplného zrodu restaurace, navíc s možností mluvit do její podoby, to se nepoštěstí hned tak každému. Přemkovi ano. Neváhal, a teď se v ojedinělém prostoru otevřené kuchyně se živou zahradou cítí moc dobře. Pikantní na celé věci je fakt, že pracuje v budově bývalého hodolanského divadla a on sám chtěl kdysi být hercem.

Divadelního ducha ale cítí i teď, kdy zmizelo jeviště i opona a kdy se přestěhovaly kulisy. Vaření v otevřené kuchyni je vlastně velmi dobré divadelní představení s bonusem v podobě skvělého jídla.

Čtěte také

Kuchařinu si člověk musí, stejně jako další obory, pořádně osahat. „Všechno je to vydřené. Je spousta kluků, kteří mají zmáklou teorii, ale člověk musí mít něco navařené,“ říká jeden z našich nejvýraznějších šéfkuchařů.

Jako správný český Honza se vydal do světa, aby se něco naučil. Zamířil do Londýna, přijali ho v malé restauraci, ve které pracovali lidé z celého světa. Nasával angličtinu, dělal všechno, co se mu řeklo. Pak si dodal odvahy a zaklepal na dveře vyhlášené michelinské restaurace L´Autre Pied. Od té doby se sice moc nevyspal, ale hodně naučil. A určitě se mu zvedlo sebevědomí.

„Jo, stres ke kuchařině patří, jasně. Ale dal jsem dohromady tým, který mi věří, má chuť pracovat a zkoušet nové věci. Každé ráno se sejdeme, popovídáme si, probereme nápady, dáme naplno muziku a pustíme se do práce,“ říká Přemek Forejt.

Mimochodem jednoznačně nejhubenější kuchař, jakého jsem kdy viděla.