Kostel sv. Jiljí v Úsově klame oprýskanou fasádou. Uvnitř je naprosto unikátní
Kostel sv. Jiljí v Úsově stojí na vyvýšeném místě mezi náměstím a zámkem a tvoří dominantu městečka. Obklopuje jen mohutná zeď, za níž najdeme prostor někdejšího hřbitova. Právě odsud je zajímavý pohled jak na zámek, tak i na část města.
Farní kostel sv. Jiljí je doložen prameny teprve v 15. století. Zasvěcení kostela se shoduje se jménem prvního známého vlastníka Úsova Jiljího ze Švábenic a lze tedy předpokládat, že již v době jeho života v 13. století zde stála kaple sv. Jiljí, která byla v 15. století přestavěna na kostel.
V 17. století byl zdejší kostel už velmi bohatě vybaven, měl dva olomoucké misály, osm kalichů, patnáct obrazů na stěnách a mnohé další artefakty. Na věži visely 3 zvony, nejstarší se znakem pánů z Boskovic a z Vlašimi, datovaný r. 1474. Ten byl bohužel ve 40. letech přelit, protože puknul. Díky tomu se bohužel navždy ztratila podoba erbu pánů z Vlašimi, která byla na tomto zvonu zaznamenána.
Roku 1736 byl kostel přestavěn podle projektu vídeňského architekta Antonia Erharta Martinelliho na popud knížete Josefa Václava z Lichtenštejna. Na hřbitově u kostela byla postavena kostnice s kryptou. Kostel vysvětil 23. června 1741 olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastellkornu. Nákladné a umělecky hodnotné zařízení interiéru svědčí o někdejším významném postavení úsovské farnosti.
Strop kostela zdobí nástropní malby sv. Rodiny a několika výjevů ze života Ježíše.
V kostele se nacházejí tři oltáře svěcené v roce 1741, kazatelna, kamenná křtitelnice.
Pro kostel vytvořil několik obrazů barokní malíř Jan Kryštof Handke. Jedná se o díla sv. Valentin, sv. Vincenc Fererský a sv. Mikuláš. Dva závěsné obrazy pro boční oltáře, Kající se Magdaléna a sv. Petr a oltářní obraz sv. Josefa, namaloval uničovský malíř Ignác Oderlický.
V záklenku u jižní zdi bylo umístěno sousoší Krista a jeho učedníků na Olivetské hoře olomouckého barokního sochaře Ondřeje Zahnera.
Naproti kostelu přes cestu byla postavena farní budova poskytující potřebné zázemí pro úřadujícího kněze. Přístup ke kostelu je po zděném dvouramenném schodišti s vestavěnou kapličkou. U paty schodiště je k zábradlí přistavěn kamenný kříž z roku 1746 s korpusem Ježíše Krista a sochou Panny Marie. Na severní straně areálu pak stojí přímo u ohradní zdi sloup se sochou Panny Marie Bolestné, který byl v roce 2016 prohlášen kulturní památkou.
V letech 1881 – 1884 byl kostel nákladně restaurován. Na kůr byly instalovány varhany, které zhotovili v roce 1885 bratři Braunerové z Uničova. Nástroj daroval kníže Jan II. z Lichtenštejna jako výraz uznání za dobře provedenou rekonstrukci.
Jako památka na cechovní organizaci v Úsově se dochoval soubor 14 postavníků, zdobených stojanů na svíce, které byly využívány při různých církevních slavnostech. Nejstarší je z roku 1754 a patřil cechu tkalcovskému.
V roce 2011 byl ve věžních prostorách kostela nalezen mohutný velikonoční dřevěný hrkač z roku 1746, který byl používán o Velikonocích místo zvonů. Po opravě byl vrácen zpět do zvonice.
Tam najdeme také unikátní muzeum svátostin, pokladů z historie kostela i samotné obce a v neposlední řadě i map a vedut Úsova.
Pořad Přímo z místa můžete ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc poslouchat každou neděli od 09:10, následně pak neomezeně ZDE na webu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
