Nevzdávejte to! Naše děti nejsou horší než ostatní. Jsou jen jiné, říká Vlaďka Válková

Vzkazuje Vlaďka Válková z Kojetína rodičům, jejichž potomci mají diagnostikovanou nějakou poruchu chování, pozornosti. Ví, o čem mluví, zkušenosti má z vlastní rodiny. 

„Když se syn narodil, tak do dvou let bylo všechno v pořádku. Dokonce byl ve všem dál než vrstevníci. Tak jsem byla hrdá a říkala si, že mám moc šikovné a inteligentní dítě,“ vzpomíná. Zlom přišel někdy ve třech letech. Začal být hyperaktivní, nesnášel pobyt v kolektivu, cizí lidi. „Na adresu chování syna jsem si vyslechla mnohé. Že je nevychovaný, že ho nezvládáme,“ říká Vlaďka Válková.

Když dítě opakovaně odmítali vzít do mateřské školy, rozhodla se, že se mu bude věnovat sama. Opustila zaměstnání, zůstala doma. Pomáhalo nastavení pevného řádu. „Spolu jsme se učili barvy, básničky, kreslit, zkrátka vše co ve školce. Taky jsem hledala odpovědi u odborníků. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem měla jasno. Synovi diagnostikovali aspergerův syndrom, atypický autismus. Nebylo jasné, jestli nám ho vezmou do základní školy.“

Vzali. A nejen syna, ale i Vlaďku. V malotřídce v Lobodicích začala pracovat jako asistentka pedagoga. „Můžu jen poděkovat vstřícnému vedení a taky učitelkám. Syn se postupně zklidnil, já našla zajímavou profesi, která mě naplňuje a baví."

autor: zem
Spustit audio