Osada Lípy se jmenovala Andlerka a říkalo se jí i Ples
Historické osídlení krajiny Hané sahá opravdu hluboko do minulosti. Potvrzují to četné archeologické nálezy v oblasti pod severovýchodními svahy Velkého a Malého Kosíře, které zachytily osídlení jak lidmi doby kamenné, tak i dalšími kulturami včetně keltských. To se týká i okolí dnešní osady Lípy, položené na svazích Zábřežské vrchoviny, částečně i podél silnice vedoucí z Prostějova do Litovle.
Prapočátky osady Lípy musíme hledat v sousedních Slatinkách. Jejich historické údobí počíná rokem 1247, kdy jednotlivé části vesnice přináležely ke zboží, které si přenechávaly různé olomoucké kláštery. Od roku 1590 pak už obec patřila ke světské vrchnosti, konkrétněji do plumlovského panství. Další část obce byla příslušná k loučanskému statku v majetku rovněž církevní vrchnosti. Od konce 14. století byla v držení řádu kartuziánů v Dolanech u Olomouce. Ti se při husitských válkách přestěhovali za městské hradby, nicméně majetek ve Slatinkách drželi až do roku 1717, kdy statek koupil Rudolf Kryštof baron Witten a přičlenil jej k Chudobínu.
Součást Slatinek přináležející k Loučanskému statku byla soustředěna kolem panského dvora, který se nacházel stranou od obce, nicméně na jejím katastrálním území. V roce 1786, v době, kdy byl tento dvůr v majetku hraběte Filipa z Andlern-Wittenu, padlo rozhodnutí dvůr rozparcelovat a na jeho pozemcích zřídit familiantskou osadu. To znamenalo, že každá rodina dostala tolik půdy, aby ji to uživilo a za tu platila vrchnosti po deset let stanovený plat. Po deseti letech pak plat bylo možné nahradit buď peněžními, nebo naturálními dávkami.
Jak to bylo u podobných obcí zvykem, osada dostala jméno podle vrchnosti, která ji zřídila. A tak se Lípám začalo nejprve říkat Andlersdorf, Andlerova ves, později se ustálil název Andlerka. Zajímavé je také pojmenování Ples, které se v pozemkových knihách rovněž objevuje a dodnes je zachováno v názvu polní trati východně od vesnice. Od roku 1958 byla vesnice úředně přejmenována na Lípy.
Původní osada byla patrně vytvořena v dimenzích dnešní návsi kolem potoka Deštná. Později, se obec rozrůstala podél dnešní silnice k severu a dnes tak splynula se zástavbou Heneberku, někdejší osady sousedního Třebčína.
Přestože familiantské statky měly své obyvatele uživit, nebylo to vždy pravidlem a tak mnozí obyvatelé Lip hledali obživu i ve vznikajícím průmyslu. Bylo zde rozšířeno domácí šití pro textilní firmy v Prostějově, mnozí zdejší obyvatelé pak docházeli za prací do vznikajících firem v Lutíně a v Olomouci. V samotné obci byl jediným průmyslovým provozem větrný mlýn na samotě Větřák, který sem byl v roce 1828 přenesen z Býškovic mlynářem Josefem Vondrou. Mlýn však byl zničen vichřicí v roce 1887.
Od roku 1960 součást Slatinic
Přesto počet obyvatel osady vzrůstal. Nikdy však nepřesáhnul 500 usedlíků. Andlerka byla samostatnou osadou, nikdy nepatřila ke Slatinkám. Po roce 1848 se stala součástí Prostějovska, teprve po roce 1960 obec připadla k olomouckému okresu a byla připojena k sousedním Slatinicím.
Tam byla obec rovněž přifařena. Od roku 1858 stojí na návsi největší památka obce, menší kaple zasvěcená sv. Kříži. U ní pak najdeme pomník padlým ve světových válkách. Z kopce nad obcí je krásný rozhled na krajinu Hané a kdysi zde byla i významná paleontologická lokalita v podobě staré pískovny. Bohužel byla později zavezena a tak nenávratně zmizela.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
