Písečná patřila k průmyslovým centrům údolí Bělé

Hledáme-li vesnici Písečná na starých mapách, je nutné slovy klasika říci: „Je to marný, je to marný, je to marný.“ Do roku 1948 se totiž vesnice jmenovala Sandhýbl, nebo spíše německy Sandhübel. V překladu to znamená písečný vrch nebo kopec a dokládá to skutečnost, že přesypy písku zde existovaly již odpradávna.

8 fotografií

Také historie Písečné je letitá, byť poněkud nejistá. K roku 1284 je v údolí Bělé uváděna existence rozsáhlé vesnice Waltersdorf. Měla zasahovat i do oblasti Písečné. Další vesnice, která už dnes neexistuje, nese jméno Wüstekirche – Pustý Kostel a je jmenována v roce 1373. Obě historické obce zanikly na počátku 15. století. Sto let na to je zde vysazena nová osada. Ta už nese jméno Sandhübel. 

Vesnice poměrně rychle rostla. Kromě zemědělství se zdejší obyvatelé věnovali také řemeslům, těžbě písku tkalcovství a přadláctví. Průmyslová tradice zdejší oblasti koneckonců sahá už do 14. Století, kdy zde byly uváděny doly na zlato a železnou rudu a také hamry na její zpracování. Tomu napomáhala také voda řeky Bělé, která byla dobrým zdrojem energie k jejich pohonu. Stejná síla zde poháněla pilu, mlýn a buchar.

Vrchností byla pro místní sedláky biskupská správa v nedalekém Jeseníku. Z jejího rozhodnutí byl už v roce 1583 zrušen vrchnostenský statek na soutoku potoka Chebzí a Bělé po proudu řeky od vesnice a vznikla zde osada Studený Zejf. Jméno obce nám potvrzuje důlní minulost osady. Kousek výše proti proudu potoka Chebzí pak v 18. století vzniká na vrchnostenských pastvinách další osada dnešní Písečné nesoucí stejné jméno jako potok, který jí protéká.

Po třicetileté válce už byla Sandhübel jednou z největších vesnic v okolí. Bylo to i díky farnosti, která navazovala na tradici vztahující se k prastaré kapli existující zde už ve 14. století. Současný kostel sv. Jana Křtitele dominující svou polohou na pahorku nad řekou celé obci byl postaven na místě starého kostela v roce 1753 v barokním slohu. Chvíli po jeho dokončení, v roce 1782 vznikla v Písečné i první škola. O devadesát let později byla postavena nová školní budova u schodiště ke kostelu. V roce 1883 byla škola přemístěna do budovy nynějšího OÚ. Provizorium bylo vyřešeno definitivně dokončením nové školní budovy v roce 1898, která funguje doposud.

 V 19. a v první polovině 20. století byla Písečná hlavně centrem kamenického a lomařského průmyslu, kdy zde fungovalo hned několik firem. Na řece existovala továrna na lepenku a celulózka. Na severním okraji obce se těžil ve velkém písek a štěrk – zejména ve třicátých letech a od roku 1927 měla obec v provozu i moderní elektrárnu a teplárnu.

Mnoho ze zdejších provozů zaniklo po odsunu původních obyvatel vesnice. Přesto se zde zachovaly některé průmyslové podniky a na starou tradici navazují dodnes. Až do roku 1981 přetrvala těžba písku. Po jejím uzavření se lom zalil vodou a dnes slouží jako rekreační středisko a soukromý rybářský revír.

Kromě kostela má vesnice i další zajímavé památky. K těm přírodním patří rozhodně nedaleké jeskyně Na špičáku, a také méně známé skalní město nad nimi. Pozoruhodná je také pamětní deska uherskému trubači, který je pohřben na zdejším hřbitově a byl patrně první obětí Prusko-rakouské války roku 1866.