Přerovská galerie Pasáž připomíná kolektivizaci venkova. Na Přerovsku se nejvíce dotkla osady Simře

11. leden 2018

Násilnou kolektivizaci venkova v době komunistického režimu mapuje nová výstava v přerovské galerii Pasáž. Připomíná těžké osudy vysídlených rodin a sedláků ze střední Moravy, kteří se stali oběťmi tehdejší propagandy. Nejen že přišli o svou půdu, ale končili ve věznicích a pracovních táborech jako nepřátelé státu.

Násilnou kolektivizaci venkova v době komunistického režimu mapuje nová výstava v přerovské galerii Pasáž. Připomíná těžké osudy vysídlených rodin a sedláků ze střední Moravy, kteří se stali oběťmi tehdejší propagandy. Nejen že přišli o svou půdu, ale končili ve věznicích a pracovních táborech jako nepřátelé státu.

„Přijeli pro tatínka a říkali: ‚Jste zatčen.‘ Koně odveďte do maštale a pojedete s námi do věznice Olomouc,“ vzpomíná František Sehnal. Jeho rodinu vystěhovali ze statku v Paršovicích na Přerovsku, když mu bylo 14 let. Stojíme spolu v polích u Paršovic, kde jeho rodina hospodařila více než čtyři staletí. „Na maminku udělali lest. Dostala předvolání a už se nevrátila,“ dodává.

Důvodem pro příkladné potrestání bylo údajné neplnění hospodářského plánu. Soud potrestal otce Františka Sehnala pětiletým vězením. Jeho maminku odsoudili k polovičnímu trestu. Ztratili všechna občanská práva a jejich majetek propadl státu.

„Jde o součást akce, která začala na podnět ÚV KSČ koncem roku 1951. Dostala název Kulak. V jejím rámci docházelo ve všech krajích tehdejší Československé republiky k vysídlení větších rolníků. Obvykle se uvádí výměra nad 15 hektarů,“ vysvětluje historik Jiří Lapáček.

Bývalou osadu Simře připomíná už jen kaplička

Na Přerovsku akce Kulak nejvíce postihla nedalekou osadu Simře, kde žily čtyři rodiny sedláků. Muže komunistické soudy muže poslaly do vězení a jejich rodiny vystěhovaly do pohraničí. Už dříve na to vzpomínal pamětník Václav Libosvár: „V roce 1947, to byl ještě okres Hranice, byl Antonín Vaněk vyznamenán na okresní schůzi starostů jako nejlepší dodavatel masa, mléka a obilí. Ovšem v roce 1948 už to byl kulak, vykořisťovatel a nepřítel.“

Dnes Simře připomíná jen malá kaplička v polích. „Napravo bydleli Holubcovi, největší statek,“ ukazuje František Sehnal. Lidem, kteří zničili jeho rodinu, nikdy neodpustil. Po revoluci se dočkal částečného vrácení majetku. Na polích dodnes i přes vysoký věk hospodaří. „Jsme spokojení, že je to naše. Mám tu práci rád. Jen kdybych byl mladší,“ uzavírá.

autor: kra
Spustit audio