Už nikdy se nechci cítit odepsaná, říká Markéta Dohnalová, která se léčí s nediferencovanou schizofrenií a panickými úzkostmi

Před dvaceti lety se Markéta Dohnalová potýkala s mentální anorexií, následně s atypickou bulimií a zhruba od roku 2003 má diagnostikovánu schizofrenii.

„Měla jsem zvláštní pocity, že mě někdo pronásleduje, pozoruje prostřednictvím skrytých kamer. Byla jsem přesvědčená, že jsem zapojená do zahraniční politiky. Myslela jsem si, že řídím válku v Afghánistánu a měla jsem strach z teroristů, že mě unesou,“ vzpomíná Markéta. Příznaky se nabalovaly a následovala více než roční hospitalizace. „Psychiatři a psychoterapeuti určitě hodně pomůžou, rodina a blízcí přátelé taky. Ale je to pomalý proces,“ dodává.

Devět let chodila na psychoanalytickou terapii, začala si psát deníky, které vydává jako Michaela Malá knižně pod názvem Homo psychoticus. Jezdí po celé republice na autorská čtení a besedy. „Ze začátku jsem si připadala jako exotické zvířátko. Návštěvníky hlavně zajímalo, jak takový schizofrenik vypadá. Dnes je to jiné. Navíc už přednáší i lidé s hraniční poruchou osobnosti, poruchami příjmu potravy nebo maniodepresí,“ vysvětluje velká bojovnice za osvětu lidí s duševními poruchami, se kterými má zkušenost každý pátý Čech. Jen malá část se jich ale léčí, stigma ve společnosti stále existuje.

Markéta Dohnalová se zapojila do projektu cílené destigmatizace Narovinu. Pracuje jako peer konzultantka v brněnském sdružení Práh Jižní Morava. A více než deset let žije ve spokojeném vztahu. „Myslím, že jsem poznala toho správného muže. Věřím, že spolu zestárneme.“

autor: voj
Spustit audio