Vápenná nejprve zanikla, pak se stala jednou z nejprůmyslovějších obcí Jesenicka
Jméno obce Vápenná je odkazem na v okolí těžené krystalické vápence, nicméně, ještě před II. světovou válkou nesla obec jméno Setzdorf, česky Zighartice. Kořeny tohoto jména jsou nejasné stejně jako nejstarší dějiny obce.
První zmínka o vesnici zvané Seczikisdorf pochází až z roku 1358, kdy ves vykoupil vratislavský biskup od loupeživých rytířů Haugviců a připojil ji ke svému panství se sídlem v Javorníku. Obec ovšem příliš neprosperovala a už v roce 1420 je uvedeno, že zpustla. Obnovena byla biskupem Martinem Gerstmanem až v roce 1583, kdy si prý místo, v té době už zarostlé lesem, osobně prohlédl a rozhodl o znovuvysazení vesnice. Na konci 16. století zde opět listiny zmiňují 34 rodin a mlýn na Stříbrném potoce.
Rozvoj obce položené na cestě mezi Jesenickem a Javorníkem velmi pozdržela třicetiletá válka, ale už počátkem následujícího století zde žilo 46 sedláků. V letech 1771 -1784 biskup odprodal v okolí Vápenné velké množství lesní i zemědělské půdy a díky tomu vznikly v okolí obce další osady. Největší z nich byla Polka, další pak Muhrova paseka, Zelená hora, Vrbiska a Haspelberk.
Ve stejné době byla v obci zřízena farnost a vybudován poměrně mohutný kostel sv. Filipa zasvěcený podle patrona jeho stavby, vratislavského biskupa Filipa Gottharta Schaffgotsche. Pozoruhodné je, že už nejstarší zprávy mluví o jakémsi svatostánku v obci. O jeho podobě a zasvěcení však nevíme zhola nic.
Na kraji obce se můžeme dodnes podívat na dějiny rozvoje zdejšího vápenického průmyslu. První lom, na který narazíme, patřil k vápence firmy Neugebauer, druhý patřil rodině Latzelů a třetí lom pak byl součástí firmy Rösner.
Vápenec se tady začal těžit už na počátku 17. století. Nejprve se vápno pálilo v zemních pecích. Na počátku 19. století byla na okraji Polky postavena tzv. stará pec na pálení vápna. Fungovala až do roku 1882, ale stála zde až do roku 1940. Podle místních legend se v ní prý oběsil nejeden zoufalec, kterého dohnala bída, výčitky svědomí či alkohol.
V Neugebaurově lomu narazíme na jeskyni, kterých je kolem obce mnoho. Jmenuje se Velký dóm a tvoří ji podzemní prostor o rozměrech 24 x 14 m. Roušarovu jeskyni s délkou přes 300 metrů najdeme nedaleko. Všechny jsou veřejnosti nepřístupné. O kus dál, nedaleko místní zahrádkářské kolonie, je pak k vidění několik starých štol, zejména pak tunel vybudovaný v roce 1930.
Přes rozvoj vápenictví, které podpořila kolem roku 1835 stavba silnice z Javorníku do Jeseníku, však měly obec potkat i horší časy. Historikové mluví dokonce o hladomoru, který vyústil v hladové bouře zdejších přadláků i vápeníků a zavdal i důvod k hromadné emigraci do Ameriky.
Vápenický průmysl však přežil krizi a stal se hlavní hnací silou zdejšího hospodářství. Poslední z malých lomů, Vycpálek, byl uzavřen až v roce 1969. Dnes lomy slouží často jako vyhledávaná přírodní koupaliště.
Největším hospodářstvím v obci bylo šoltéství, které je poprvé zmíněno už v 16. století. Patřila k němu i osada Nýznerov, a v 17. století se stalo rytířským statkem. Jeho držitelem se v roce 1839 stal Anton Cajetan Latzel. Jeho rodina se významně podepsala nejen na rozvoji obce a zdejšího vápenického průmyslu, ale do historie celého Javornicka, a Vidnavska. V centru obce najdeme z bývalého šoltéství přestavěný Latzelův dům. Kromě toho zde jsou k vidění i další pozoruhodné památky. Třeba malá kaple v centru vesnice, postavená už v roce 1785 či několik drobných sakrálních památek. Pozoruhodný je obelisk nad cestou do Žulové, který je památníkem obětí I. světové války. Za vidění stojí i pamětní tabule připomínající příslušníka finanční stráže Jaroslava Karbana, který padl během henleinovského puče 25. září 1938. Nádherné je i okolí obce s množstvím naučných stezek, krasových potoků a nádherných vrcholů Rychlebských hor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
