Aby mohl člověk preparovat zvířata, musí být trochu zručný a nesmí se bát toho, co je uvnitř
Na preparování zvířat nic není, říká preparátor začátečník Josef Rozinek z hradu Roštejn. „Stačí být trošku zručný, jinak nic víc nepotřebujete. Zvířata mám od spřátelených myslivců a známých, kterým umře zvíře, takže vím, že je zdravé. Ano, musí být čerstvě mrtvé, ale pokud ho uložíte do mrazáku, na preparaci může počkat dva tři roky,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Josef Rozinek z hradu Roštejn.
První věc, kterou musí preparátor se zvířetem udělat, je do něj říznout. „Já budu tedy mluvit o ptácích. Nesmíte se bát těch věcí, které jsou uvnitř. Veškeré masité části musí pryč. Kosti se odšmiknou od křídel, od nohou, páteř od lebky a zbytek se vyndá. Tak získáte kůži. Ta se promazává různými činidly, já používám tetraboritan sodný, to je taková krystalická bílá hmota, která se vetře do kůže a nechá se to být. Postará se o to, aby kůže byla naprosto čistá,“ vysvětluje pracovní postup preparace Josef Rozinek a dodává, že velmi důležité je pořádně vyčistit lebku.
U ptáků je snazší si tělo vytvarovat, ale dají se použít i kopyta
Na kůži zůstává lebka, spodní části pařátků a kosti, které jsou v letkách. Další fází preparace je vytvarování těla z dřevité vaty a drátu. „Vymodelované tělo se musí napustit přípravkem proti budoucí degradaci výrobku.“
Na trhu existují také různé druhy kopyt, na která se kůže jenom napne. „Ta se používají u větších zvířat, jako jsou jeleni, daňci, lišky a podobně. Ta kopyta už jsou nastavená do různých poloh. U ptáků je snazší si tělo vytvarovat. Určitá představivost musí být, ale u těch ptáků to tak složité není. Každý si dokáže představit tělo kuřete například.“
Drát, vlasec nebo nit a jehla
Kůže připravená na preparaci podle Josefa Rozinka vypadá jako kožený sáček. „Do tohoto sáčku se vloží tělíčko z dřevité vaty. Já tomu říkám drátenictví. Spodní částí pařátků, křidýlky a lebkou protáhnete drát šíře dvou milimetrů a ten se zapíchá do dřevité hmoty, tam se zatáhne. Tělíčko se tak stáhne do požadovaného tvaru. Pak stačí vlasec nebo nit a tělíčko se zašije. U ptáků je to jednodušší, protože když se kůže občas roztrhne nebo je to špatně sešité, všechno skryjí peříčka. U srsti by bylo poznat, že je tam chyba.“
Důležité je tělo nastavit do požadovaného tvaru. „S roztaženými křídly, se složenými křídly, s hlavičkou se dá kroutit. V této fázi se do lebky vkládají oči, které se kupují v potřebách pro preparátory.“
S jeleny a divočáky by kolem Roštjena neměl být problém
Člověk si při modelaci polohy těla musí dát práci. „Chce to čas, když je tělíčko usazené na podložku, má tendenci se svěšovat vlastní vahou a musíte hlídat, aby končetiny zůstaly v tom tvaru, který chcete, hlavička natočená, jak potřebujete. V téhle fázi se dají upravovat peříčka a letky. Za týden, čtrnáct dní už s tím nikdo nehne,“ vysvětluje Josef Rozinek.
Co další preparátorské krůčky? „Teď se připravuju na drobnější savce. Jezevce, lišky, možná sem tam nějaká kočka. Jakmile si osvojím dělání savců, jak udělat kostru, budu muset nastudovat trošku anatomii zvířat, neměl by být problém vrhnout se na jeleny a divočáky, což okolo Roštejna nebude těžká věc. Doufám, že příležitost budu mít.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
