Alice Ondrejková: Vždycky se najde někdo, kdo se snaží překročit hradby, vpustit čerstvý vzduch, přinést něco nového
Devátého ledna 1949 začalo vysílat olomoucké rozhlasové studio. Snahy o jeho zbudování sahají do dvacátých let dvacátého století. Minulostí olomouckého rozhlasu se zabývá Alice Ondrejková.
Teoretická báze by měla být doplňována praxí
Studovala historii v Opavě, muzikologii v Olomouci, operní režii a zpěv v Brně. Absolvovala stáž v Universität für Musik und darstellende Kunst Wien. Kromě rozhlasu se v teoretické rovině odborně zabývá především olomouckým hudebním divadlem. Vyučuje na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci zpěv, základy herectví, deklamaci jevištní mluvy, dějiny, literaturu a metodiku zpěvu. Zpívá v souborech interpretujících starou hudbu.
„Když to řeknu naprosto kacířsky, tak stará hudba je něco jako jazz. Máte tam určitá pravidla, ale vy jako interpret tomu musíte dát ten drive a feeling, jinak to nefunguje. Pak ta hudba má ty rozměry, které má mít, alespoň my si to myslíme. Uvažujeme tak na základě starých traktátů a dochovaných zápisů," říká mimo jiné o své hudební lásce Alice Ondrejková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka