Archeologové u Přerova pracují i v tropických vedrech. Vykopávky si musí kropit vodou

Horké počasí ztěžuje práci archeologům. Na přímém slunci se teplota šplhá až k 40 stupňům Celsia. Přesto na budoucí trase dálnice D1 u Přerova pracují i v poledním žáru, musejí totiž stíhat termíny. V suché půdě se archeologům také hůř rozeznávají nálezy.

 „Máme tady doložené osídlení z období neolitu, 5500 let před naším letopočtem, až po 10. století našeho letopočtu, doba hradištní,“ říká archeolog Vít Hadrava. Procházíme spolu po poli nedaleko Přerova. Celkem 15 lidí v reflexních vestách a s lopatami prozkoumává místo, kudy v budoucnu povede dálnice D1.

Na několika desítkách metrů je nepočítaně různě velkých a hlubokých děr. „Klasické sídlištní zásobní jámy, ve kterých máme materiál – keramický, kosti, mazanice,“ popisuje archeolog.

Celou rozkopanou plochu lemují lahve s vodou a limonádami. Pofukující vítr na přímém slunci příjemně ochlazuje. I když je poledne a teplota se šplhá vysoko nad tropickou třicítku, čepici nebo klobouk má jen asi polovina brigádníků.

Voda nejen na pití

Paní Marcela má dlouhé tmavé vlasy stažené do culíku. „Určitě nám to vadí, když jsme osm hodin na sluníčku. Každému by to vadilo. Schválili nám desetiminutové přestávky, takže se to dá. Chodíme pod stromy do stínu,“ komentuje a ukazuje na stromy opodál.

Paní Blažena s bílou kšiltovkou se o pauze schovala do stínu velkého stanu. Horko se prý na ní projevuje až po pracovní době: „Já to vždycky odskáču až doma. Jdu se vykoupat a spát, veliká tělesná únava.“

Vodu v kanystrech tady nemají jen na pití. Ve vyprahlé půdě jsou nálezy pro archeology špatně rozeznatelné a ještě hůř se jim kope. Pomáhají si proto kropením. „Zvýrazní se nám ten objekt samotný. Většinou jak je ten terén zaschlý, tak se ty hrany ztratí. Potom ta hlína trochu změkne a je možné to vyrývat,“ vysvětluje Vít Hadrava.

Archeologové s prací v místě budoucí dálnice začali v březnu a teď jsou zhruba v polovině průzkumu.

autor: mot
Spustit audio