Arcibiskup František Vaňák strávil velkou část života v Rýmařově. Za dva roky na stolci pak musel udělat více než jiní za dvacet let
Právě letos si připomínáme dvě významná životní jubilea prvního porevolučního olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka. Právě před 105 lety se ve Vojtěchově na Zábřežské vrchovině narodil a před 30 lety dotlouklo jeho srdce naposledy.
František Vaňák se narodil v malozemědělské rodině. Kromě rodičů měla na jeho výchovu k víře velký vliv jeho teta, řádová sestra Alžběta Norbertina Vaňáková. Ta byla i literárně činná a navíc pracovala v sociální oblasti, což bylo mladému muži blízké.
Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a nastoupil na bohosloveckou fakultu v Olomouci. Roku 1941 byl po absolutoriu vysvěcen na kněze a nastoupil do farnosti Frenštát pod Radhoštěm.
Po několika letech se na fakultu vrátil, aby složil doktorát a v té době působil v Olomouci v chrámu sv. Michala. V březnu 1950 promoval a jako čerstvý doktor teologie byl jmenován prosynodálním soudcem církevního soudu. V církevní justici působil i v pozdějších letech a v roce 1964 byl ustanoven oficiálem církevního soudu.
Nově nastoupivší komunistické moci se však jeho aktivity nezdály a tak byl nuceně přeložen do Rýmařova. Ve zdejší farnosti strávil 38 let. Byl pod dozorem, nicméně snažil se pracovat, jak jen to šlo. Spravoval farnost, opravoval památky, pečoval o nemocné ve zdejší nemocnici a kromě toho si ještě našel čas na setkávání s přítelem Františkem Tomáškem, který sem za ním jezdil a se kterým vyráželi na horské túry, aby mohli nerušeně diskutovat.
Zasloužil se o opravu barokního poutního skvostu v Rýmařově – proslulé kaple v Lipkách, která by bez jeho péče patrně už nestála.
Málokdo věděl, že se o něm mluvilo už v šedesátých letech jako o kandidátu a uprázdněný stolec olomouckého arcibiskupa. Tehdy bylo ale ještě příliš brzy na to, aby režim jeho nástup povolil. Nakonec se jednalo znovu na konci osmdesátých let. Za podpory Vatikánu a kardinála Tomáška je apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze 26. července 1989 zvolen ThDr. František Vaňák. Je rovněž vysvěcen biskupem, nicméně arcibiskupské svěcení režim nepovolil.
StB dobře věděla, že František Vaňák je už v době jmenování těžce nemocen a doufal, že jej to bude limitovat v jeho práci. To se však velmi zmýlil. Byl jedním z prvních, kdo vystoupil na podporu studentů v listopadu téhož roku. V nových poměrech se také pustil do práce na diecézi.
Už 21. prosince 1989 jmenován arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským. Arcidiecézi převzal do své správy 17. března 1990. V tentýž den jmenoval Svatý otec Jan Pavel II. jeho pomocné biskupy Jana Graubnera a Josefa Hrdličku. I když mu ubývalo sil, vložil je do snah o obnovu církevního školství, do snahy o svatořečení Jana Sarkandera a o nápravu škod v církvi. Díky němu už v roce 1990 mohli nastoupit na fakultu první studenti bohosloví a o rok později zasedli do lavic v Kroměříži i první studenti arcibiskupského gymnázia. Jen krátce po jejich nástupu arcibiskup onemocněl a 14. září 1991 v nemocnici ve Městě Albrechticích zemřel. Pochován je na sv. Hostýně, jak si přál.
Více o něm prozradí další díl cyklu Přímo z místa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
