Arcidiecézní muzeum v Olomouci vystavuje unikátní kresby ze sbírek místních arcibiskupů

„Jsem velmi ráda, že se nám podařilo domluvit s kolegy z Národní galerie na zápůjčce dvou kreseb. V době druhé světové války, kdy byl zámek obsazen nacisty, zmizely, ztratily se, patrně byly odcizeny. A v roce 1952 byly nabídnuty ke koupi do Národní galerie,“ ukazuje dvě z vystavených kreseb kurátorka Helena Zápalková.

V Olomouci po více než 70 letech můžeme vidět unikátní kolekci opět úplnou. O sbírku kreseb se zasloužil především olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. „Ten zakoupil velkou kolekci uměleckých děl, mezi kterými byly i kresby, v roce 1672 od obchodníků s uměním v Kolíně nad Rýnem, od bratří z Imsteradu. Původ té imsteradovské kolekce sahá až ke sbírce Karla I., popraveného anglického krále,“ vypráví kurátorka.

Sbírka je podle Zápalkové unikátní hned z několika důvodů. „Nejen tím, co obsahuje, ale i svou historií a tím, že tady můžeme vidět tu historickou kontinuitu. Víme, že ty první kresby byly získány už Lichtenštejny z Kastelkornu a pak byla sbírka v majetku olomouckých arcibiskupů. Nejsou to jednotliviny, ale vždy tvořily jeden sběratelský celek. To je na tom unikátní,“ popisuje.

Každý zásah musí jít vrátit zpátky

Kurátorka a restaurátorka Veronika Wanková upozorňuje na to, že vracet život 500 let starým kresbám je velmi obtížné. „Člověk musí každý krok zvažovat. Ten papír je daleko zkřehlejší a citlivější. Nehledě na to, že konzervátorská etika směřuje k tomu, že každý náš zásah musí být reverzibilní. To znamená, že pokud například slepím trhlinu, musí existovat jednoduchý způsob, jak ten slep odstranit, aniž bych poškodila danou kresbu. To je druhý pohled na to, že dnešní technologie jsou dostatečně vyvinuté, ale následující generace může mít daleko lepší technologie a přistupovat ke kresbě lépe,“ vysvětluje Wanková.

Výstava je v Olomouci k vidění do 19. srpna. Některé zvlášť citlivé originály ale Arcidiecézní muzeum vymění v půlce června za faksimile.