Barokní sýpku v Ludéřově málem zbořili, kdyby se jí neujali nadšenci z obce

Projíždí-li člověk Ludéřovem, má rozhodně co obdivovat. Třeba kapličku Panny Marie na návsi i na místo údajné někdejší keltské svatyně. Další památku, která si po léta skrytě chátrala kousek od návsi, však objevil málokdo. Snad jen odborníky mohly dráždit mohutné zdi a vznosně vztyčené krovy někdejšího hospodářského objektu.

A právě, když prosákly zvěsti, že se rekonstrukce této stavby ujali nadšenci z občanského sdružení U nás, rozhodli se zapátrat i po okolnostech vzniku barokní sýpky. A kupodivu je toto pátrání dovedlo až na samý počátek existence vesnice.

Barokní sýpka v Ludéřově po prvních opravách|foto: Miroslav Kobza

V roce 1349 je uváděn, jako vůbec první zmínka o obci, její majitel, drobný vladyka Ludéř z Ludéřova. Historikové se domnívají, že to byl syn zakladatele obce a sídlil na tvrzi, která byla mocenským i hospodářským centrem obce. A podle archeologů stávala tvrz právě na jih od současné návsi, v místech, kde stojí hospodářské budovy dodnes. A stojí zde i tato sýpka.

Z písemných pramenů víme, že majitelé tvrze se často střídali. Ke konci 14. století ji získává rod vladyků z Čekyně.  Písemně je tvrz ještě uváděna k roku 1447 při příležitosti prodeje panství z majetku bratrů Beneše a Ješka z Ludéřova Smilovi z Křemže. V letopise je uveden hospodářský dvůr a kopec, který by mohl být místem, kde stávala tvrz.  Zajímavé je, že v pozdějších dokumentech se opět objevuje pojmenování tvrz, není tedy vyloučeno, že původně zaniklé sídlo bylo v této době opět obnoveno.

Historické stáří sýpky potvrzují i malá okna v silných zdech|foto: Miroslav Kobza

Dalšími majiteli hospodářského dvora a tvrze se stali po roce 1490 páni ze Švábenic. Ti vlastnili panství až do roku 1547, kdy se majitelem stává olomoučan Lukáš Grim. Zajímavé je, že muž stejného jména byl ve stejné době významným olomouckým zvonařem – zda se však jedná o tutéž osobu, se však potvrdit nepodařilo. I po jeho smrti se vlastnictví panství často střídalo. Byli mezi nimi i olomoučtí měšťané a dá se předpokládat, že tvrz, jakožto dům k bydlení nebyla příliš využívána. Přesto je ještě uvedena v trhové smlouvě z roku 1631 mezi zemskými komisaři a Fridrichem Wojstovem z Bogdunovic, ve které je Ludéřov a Střížov částí laškovského statku.

Rekonstrukcí musel projít i mohutný barokní krov|foto: Miroslav Kobza

Během 17. století se majitelé opět často střídali a o tvrzi nám listiny mlčí. Jedinou výjimkou je pozdější prodejní smlouva z roku 1738 sepsaná Leopoldem Eugenem Podstatským z Prusinovic ve prospěch rytíře Jiřího Ondřeje von Haagen, kdy je o Ludeřove uváděn ovčín, dům na vaření piva a zámek s ovocnou a zelinářskou zahradou. Od něj o dva roky později koupil Ludéřov Ferdinand Bonaventura Harrach a připojil obec k náměšťskému panství, kde zůstala až do konce patrimoniální správy. Těsně před zánikem vrchnostenského zřízení nám pak listiny v obci uvádějí pouze hospodu a panský dvůr.  

Sýpka byla pravděpodobně součástí hospodářského dvora. Samotná tvrz stála, ale někde poblíž. Podle stavebního slohu bychom sýpku mohli směřovat stavebně do 18. století. Podle odborníků mohla sloužit po převzetí Ludéřova náměšťským panstvím jako sklad pro potřeby tohoto poměrně velkého celku. Sloužila až do konce osmdesátých let 20. století, kdy byla součástí zemědělského družstva. Po jejím opuštění ale začala chátrat a málem byla zbořena. Kdyby se jí neujali právě nadšenci, kteří se s nevšední energií v roce 2006 vrhli do oprav. Díky nim má dnes sýpka novou střechu a částečně zachráněn byl i původní barokní krov. Sýpka ale ožila i vevnitř. Kromě toho, že se stala muzeem, představujícím historické artefakty obce a okolí, pořádají se zde i další kulturní a společenské akce.