Bedřichov vznikl poměrně pozdě nejprve jako osada zlatokopů, později železářů

Právě v této horské oblasti objevili už dávní prospektoři bohatství železné rudy, ale v nánosech řeky Oskavy a Zlatého potoka také zlata. To se zde těžilo již v dobách keltských a místy jsou dodnes v údolí Zlatého potoka znatelné prehistorické stopy rýžování zlata v podobě přesypů a zejfů. Později těžba zlata upadala a do popředí se dostalo železářství. A tak se v údolí Oskavy objevuje hamr, který zpracovával rudu z okolních dolů. Už v 16. století se v listinách uvádějí tři hamry na horním toku Oskavy. Hamr využíval sílu řeky a bohatství dřeva horských lesů. Železo se zde tavilo z rudy v jednoduchých dýmačkách a později mechanicky zpracovávalo do kujné podoby.

Zdá se, že právě kolem hamrů se ustavuje základ pozdější osady. Někde se uvádí, že vznikla i jako podhradí hradu Rabštejn, ten byl však v době vzniku Bedřichova už prokazatelně pustý. K vlastnímu založení obce došlo v roce 1620. Název je odvozen od osobního jména majitele janovického panství Wolfganga Friedricha Hoffmanna z Grünbüchlu. Pod správou janovické vrchnosti obec zůstala až do konce patrimoniální správy.

Osada Dörfel (dnes Véska) stávala na pasekách, nad pravým břehem řeky. Stává se součástí Bedřichova a je jí dodnes. Vzniká kolem roku 1660. Kromě toho k obci patřila myslivna pod hradem Rabštejnem, která stojí dodnes a slouží jako penzion.

Pokusy o obnovení dolování zlata a stříbra skončily neúspěchem. Naposledy byla opuštěna štola naděje v roce 1773. Od roku 1788 byly už doly zcela pusté a ve stejné době se zde přestává těžit i železná ruda. V roce 1848 byl hamr přestavěn na pilu a další z hamrů pak na strojírnu, která zde pracovala až do II. světové války jako výrobna motorů vídeňské firmy Gerharda Adama. Mimochodem zde vznikl první rakouský letecký motor a vyráběly se zde chvíli i nákladní automobily. Po válce byla znárodněna. Existovala až do devadesátých let, pak byla uzavřena a na počátku nového tisíciletí byla zbořena. Zemědělství se v horské krajině příliš nedařilo, převládalo pastvinářství a pěstování lnu. A tak se zde brzy rozvíjel i textilní průmysl. Zdrojem obživy byla i práce v lesích a zpracování dřeva.

Obec v úzkém sevřeném údolí často ničily povodně. V dějinách vesnice je jich zaznamenáno hned několik. Často vedly i obětem na životech. V roce 1790 zde žilo 509 obyvatel v 87 domech. Nejvíce obyvatel zde žilo v roce 1880 kdy je zde uvedeno ve sčítacích operátech 98 domů a 807 obyvateli. Většina obyvatel mluvila německy. To vedlo po roce 1945 k úplné výměně místní populace. Dnes zde žije jen asi 110 trvale bydlících obyvatel.

Už v 18. století se zde vyučuje v soukromých domech. V roce 1822 byla ve vesnici vystavěna nová budova školy, která se později rozšířila až na trojtřídní. V nejstarších dobách byla obec přifařena do Horního Města. Cesta na mši musela být zejména v zimním období docela drsným zážitkem. Snad i proto se v roce 1869 podařilo dostavět poměrně monumentální kostel sv. Bedřicha, u nějž záhy vznikla samostatná farnost. Zajímavé je, že hřbitov byl v obci už od roku 1804.

Po roce 1848 byla vesnice zařazena do okresu Rýmařov. Jeho součástí byla až do roku 1960, kdy byla připojena k sousední Oskavě a spolu s ní i k šumperskému okresu. Kromě kostela najdeme několik drobných památek. Například kapli při cestě do Vésky, která byla nedávno opravena. Pozoruhodně zachovalý je i dům č. p. 7 nad kostelem, postavený v roce 1809 a některé další stavby. Za návštěvu stojí i zřícenina hradu Rabštejna, která je nejvýše položenou hradní zříceninou na Moravě. Byť se z hradu toho dochovalo jen velmi málo. Zajímavé je však skalní bradlo na vrcholu Rabštejna. Obec má krásné okolí, kromě přírodních zajímavostí se zde dají nalézt například i stopy dávného dolování. Přes katastr obce vede mnoho značených turistických i cyklistických tras, které stojí za to prozkoumat.