Benkov na Šumpersku je vesnicí v kopcích s krásnými výhledy
Do centra části Hraběšické vrchoviny, která se rozkládá mezi Libinou, Brníčkem, Rohlí a Hrabišínem na Šumpersku, se musí vypravit každý, kdo by chtěl navštívit malebnou vesničku Benkov, která zde stojí už od 14. století.
Hraběšická vrchovina v této části rozhodně nepatří mezi nějaké vysoké hory, na druhou stranu i v létě umí na hřebenech pěkně foukat a když se zima vydaří, zejména běžkaři se tady docela vyřádí. Obec leží v poměrně ostře zařezaném údolí potoka, který jej vyhloubil v náhorní plošině dosahující nadmořské výšky kolem 450 metrů. To opravdu není mnoho, ale podnebí je zde skutečně horské a neprůjezdnost silničky směrem k Obědné kvůli závějím není v zimě ničím neobvyklým.
Přestože tato oblast není turisticky doposud objevená, najdeme zde dostatek značených tras. Hlavním rozcestím na těchto trasách pak je pověstmi opředené místo u Cikánského buku, které se nachází na kraji lesa u rozsáhlé pastviny. Jméno mu dal, dnes už jen tlející pozůstatek obrovského buku, kde se prý dávno scházeli komedianti a další kočovníci procházející krajem.
Kdo chce odsud do Benkova, musí nejprve přes pastvinu na sever a pak po okraji mladého lesa. Stádečko laní, které je zde často k vidění, dává tušit i něco o bohatosti zdejší fauny. Po nějakém čase se cesta začne svažovat dolů a objeví se první domy Benkova.
Je to starobylá vesnička, zmíněná v historických pramenech již v roce 1368. Právě ve 14. století byla obec příslušná k vrchnosti, sídlící na nedalekém hradu Brníčko. O sto let později se spolu s celým panstvím stává příslušnou k panství zábřežskému a tam zůstává až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Tehdy je přiřazen do politického i soudního okresu v Šumperku a součástí zdejšího celku je dodnes.
Uvědomíme-li si, jaké podnebí tady před globálními změnami klimatu existovalo, je pozoruhodné, že už v roce 1677 zde hospodařilo na kamenitých polích deset rodin. Na počátku 19. století zde žilo již téměř 300 obyvatel, a tak se není co divit, že obec si vybudovala dokonce i vlastní školu.
Pak ale začal počet zdejších usedlíků klesat. Před válkou zde žilo necelých 200 obyvatel a větší část z nich se hlásila k německé národnosti. Ti měli tedy blíže spíše do německé Libiny než na víceméně české Zábřežsko.
Po odsunu zdejších obyvatel byla větší část domu Benkova dosídlena z okolních českých obcí. Postupně ale počet obyvatel dále klesal a dnes jich zde trvale bydlí méně než 100. V roce 1960 tak Benkov ztratil samostatnost a byl připojen k nedalekému Dlouhomilovu. Část domů se stala rekreačními chalupami. V poslední době se ale v Benkově opět staví nové domy. Snad tedy obec čeká lepší období.
Některé starší domky jsou typickou ukázkou oné drobné vesnické architektury této oblasti. Jedinou významnější památkou obce je pak zvonička vystavěná na počátku 19. století, která stavebně vzdáleně připomíná renesanční zvonici z Kunčic na Staroměstsku. Kousek od zvonice je nedávno opravený pomní padlých z I. světové války.
Bohužel občerstvit se ve vesnici dnes už nedá. Někdejší hostinec rodiny Schwanů už je jen historickou vzpomínkou. Každopádně ale návštěva obce, které dal kdysi jméno někdo pokřtěný po svatém Benediktu, za to stojí. A na závěr ještě poznámka pro cyklisty – vydáte-li se sem na kole, vězte, že serpentiny šplhající se obcí jsou opravdu výživné. Daleké rozhledy z plání nad Benkovem ale za tu námahu rozhodně stojí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
