Bílá paní a její strašidelné jméno

Dodneška se zachovaly dopisy, které paní Perchta z Rožmberka, provdaná za pana Jana z Lichtenštejna, psala svému otci a svým bratrům. Paní Perchta se v nich jeví jako osoba v jádru hodná a laskavá, ale úplně zoufalá ze svého manželství, neradostného a plného všelijakých hádek a naschválů. Podle pověsti, kterou nejlépe do našich časů převyprávěl barokní historik Bohuslav Balbín, byla Perchta potrestána posmrtným neklidem a povinností strašit za to, že svému jistě problematickému a možná i zlému manželovi nedokázala ani na smrtelném loži jeho činy odpustit. Ale skutečnou příčinou pověsti – sám jsem Perchtu strašit neviděl a ani ji nechci vidět – je zřejmě něco jiného. Totiž právě to zmíněné jméno krumlovské Bílé paní.