Bílovice byly založeny i prastaré cesty z Asie do Evropy a dodnes zde prý obchází i Bílá paní

Protáhlý katastr obce zasahuje až nad vyhlášený Bělecký mlýn a právě na ostrohu nad řekou přímo nad mlýnem se nachází archeologická lokalita Bílovický hrad. Místo bylo osídleno už v mladší době kamenné, tedy zhruba před 6000 lety. Tehdy zde patrně první opevněné hradiště obývali příslušníci lidu kultury s moravskou malovanou keramikou. Místo bylo opět osídleno i v době železné lidmi platěnické kultury. V terénu je dobře znatelný původní, patrně zemní val a příkop na jihovýchodní straně návrší. Celé hradiště mělo oválný tvar a zabíralo plochu o rozloze přibližně 1,5 hektaru.

Zajímavé je, že ostroh byl osídlen ještě jednou a to ve středověku. Ve 13. a 14. století zde stál opevněný hrad. Mnoho historických informací o něm nemáme a tak musí stačit pověst, podle které se prý hrad kdysi propadl do země kvůli nevázanému životu svého pána. Bílá paní, přízrak dcery tohoto pána od té doby obchází v poledne hradiště s karabáčem v ruce a prý hlídá, aby žádný z duchů hrad neopustil. Na Velký pátek se hora otevírá a nabízí poklady. Podle jiné pověsti prý bílovická Bílá paní nosí dvanáct klíčů, od dvanácti propadlých hradů loupeživých rytířů z okolí.

První písemná zmínka o obci je z roku 1305

Historie samotné obce je rovněž velmi letitá. Archeologové zde na břehu Romže potvrzují osídlení už v 7. století. Údajně i proto, že tudy vedla stará obchodní stezka z východní Evropy a Asie do Čech a dále na západ.

První písemná zmínka o obci je však výrazně mladší. V roce 1305 dal král Václav II. obec Bílovice se vším, co k ní patří, do držby Adamu z Choliny. Adam byl v té době držitelem konického panství. Kolem roku 1340 patřila větší část obce olomoucké kapitule. V její držbě byl i tzv. Bílovický háj, o který se soudila se Sulíkem z Choliny. Už tehdy je v obci uváděn i vrchnostenský dvůr.

V držení kapituly byla obec i v roce 1500, kdy pronajala obyvatelům obce další z lesů v okolí za roční platbu. Naopak dvorec a další část obce drželi vladykové z Bílovic. Dvorec byl jejich sídlem až do roku 1510, kdy jej i s částí vesnice prodali prostějovskému měšťanu Matouši Ransekovi od nějž pak tento dvorec odkoupili Pernštejnové a následně koupili i další části vesnice. Tak se obec stala součástí velkého plumlovského panství.

Bílovice byly středně velkou osadou. Co se památek týče, stojí zde rozhodně za vidění kaple sv. Floriana, postavená v barokním slohu v roce 1782. Najdeme ji na návsi, stejně jako novodobou zvoničku z roku 2018 z masivního perforovaného plechu, která je dílem studia Stempel & Tesař. V roce 2019 získala Národní cena za architekturu v soutěži Grand Prix Architektů. Samotná obec byla jinak přifařena do Kostelce na Hané a tak je tomu i v současnosti.

V obci bývala také dvojtřídní škola. Co do lidových obyčejů, patřila obec do hanáckého prostředí Prostějovska. Důkazem to je i krásně zachovalý statek s žudrem z 18. století v centru vesnice. Kromě toho tady najdeme i pomník padlým a několik drobných památek.

Bílovice jsou dnes součástí aglomerace Bílovice-Lutotín. Obce byly samostatné do roku 1962, kdy došlo k jejich propojení. Krásné jsou zde procházky okolo řeky Romže a také výlet na dávné hradiště v někdejším Bílovickém háji.