Bohdalov dal jméno přírodnímu parku. Dnes slouží hlavně k rekreaci
Malou osadu Bohdalov dnes ponejvíce známe z názvu rozsáhlého přírodního parku Bohdalov Hartínkov, který se rozkládá na současném moravskočeském pomezí mezi silnicí z Mohelnice do Moravské Třebové, tokem potoka Špraňku, Nectavským údolím a okrajem nivy řeky Jevíčky.
Bohdalov najdeme při severní hranici tohoto chráněného území v údolí Bohdalovského potoka, hluboce zařezaném do kopců Zábřežské vrchoviny. Poloha obce daleko v lesích znamenala jisté bezpečí, na druhou stranu byla také příčinou, že se Bohdalov nikdy nestal významnějším centrem osídlení zdejšího kraje.
Dnes je Bohdalov přístupný po úzké silničce z Pěčíkova v údolí říčky Třebůvky. Kdysi odsud vedly cesty i do Studené Loučky a do Žipotína, kudy se místní dostávali k hlavní silnici. I když obec má charakter horské osady, ve skutečnosti dosahuje průměrná nadmořská výška zastavěné části obce jen kolem 410 metrů. Přesto je toto místo vyhledáváno k rekreaci a odpočinku už po mnoho let.
Bohdalov doslal své jméno patrně podle svého zakladatele, který se podle jazykovědců měl jmenovat Bohoblud. Německé pojmenování obce Bodelsdorf vychází z původního českého jména.
Historie obce souvisí s kolonizací zdejší krajiny na přelomu 13. a 14. století. V té době vzniká nedaleko od obce hradiště s názvem Trnávka nebo Cimburk (používaly se oba názvy). Majitelé hradu a městečka pod ním snad patřili k zakladatelům obce.
První zmínka o vesnici pochází z roku 1365, v listině, kterou prodal Jindřich z Lipé hrad Cimburk s městečkem Trnávkou, městem Jevíčkem a několika dalšími vesnicemi markraběti Janu Jindřichovi. V dokumentu jsou uváděny také osady Větší a Menší Bohdalov. To by znamenalo, že Bohdalovy v té době existovaly dokonce dva. V roce 1398 se Velký a Malý Bohdalůvek stává součástí moravskotřebovského zboží, které markrabě Jošt věnoval Heraltovi z Kunštátu. Roku 1490 Jiří Hrabiše Kostka z Postupic obě osady a celé moravskotřebovské zboží přenechává Janu Heraltovi z Kunštátu a Plumlova, který panství ještě téhož roku zapsal Ladislavu z Boskovic.
Už na konci 15. století obě vesnice splynuly v jednu a ves Bohdalov se nadále uvádí jako nedílná součást třebovského panství. Spolu s ním prošla konfiskací Ladislavu Velenovi ze Žerotína a následně se stala součástí rozsáhlých držav Lichtenštejnů. Pod jejich vládou se pak vesnice dočkala konce vrchnostenské správy a zařazení do moravskotřebovského soudního a politického okresu. Od roku 1961 je pak vesnice součástí okresu Svitavy. V roce 1976 byla navíc připojena k Městečku Trnávka.
Na rozdíl od mnoha okolních obcí byl Bohdalov vždy víceméně českou obcí. Odbor Národní jednoty zde byl založen už v roce 1885.
Obec byla závislá na zemědělství, zejména pastvinářství a práci místních obyvatel v lese. Byl zde obchod se smíšeným zbožím, s pivem, kořalkou a sodovkou, prodejna tabáku a dva hostince. Působil zde však i kolář, kovář, krejčí, švec, podkovář a sedlář. Bohdalov byl do roku 1786 součástí farnosti v Městečku Trnávka. V té době byl převeden pod správu farnosti ve Studené Loučce. I přesto zde lidé usilovali o stavbu vlastního filiálního kostela. K té nakonec nedošlo a v obci kromě několika křížů najdeme pouze zvonici s kapličkou.
Naopak škola je zde zmiňována již ve třicátých letech 19. století. Budova školy dodnes stojí. Škola zde byla jednotřídní a v roce 1904 do ní chodilo 62 žáků. V roce 1921 v obci žilo 354 obyvatel, z toho 31 se hlásilo k německé národnosti, v roce 1930 bylo z 336 obyvatel a Němců jen pět. Dnes zde žije kolem sedmdesátky trvale bydlících osob. Kromě zvonice v obci najdeme překrásnou hasičskou zbrojnici postavenou zčásti ze dřeva. Mezi místními domy najdeme jak poloroubenky, tak i hřebečské statky – čtyřkanty, postavené už na přelomu 18. a 19. století. Devizou okolí je také krásná krajina s mnoha lukami a lesy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
