Bohuslavice na Prostějovsku měnily své majitele někdy i jen po roce
Bohuslavice na Prostějovsku se nacházejí na svazích Zábřežské vrchoviny nad řekou Šumicí. Historicky se jedná o poměrně starou obec, která patrně vznikla při velké kolonizaci zdejšího kraje ve 13. století.
Historikové předpokládají, že obec vznikla snad z popudu nějakého Bohuslava, který se zde na popud zeměpána usadil a zbudoval základ dnešní obce. Alespoň jméno vesnice by tomu napovídalo. Dnes už bohužel nevíme, kdo onen zakladatel skutečně byl, a tak se výročí obce počítají od první zmínky, která se dochovala do dnešních dnů. Tu najdeme v listině kláštera Hradisko u Olomouce z roku 1288, která vesnici připisuje Zbyslavu a Janu z Bohuslavic. To, že tito vladykové používali přídomek po obci, by mohlo vést k předpokladu, že zde existoval menší dvorec, který také obývali. Naopak k roku 1319 už obec spadala pod vrchnost z nedalekých Loučan.
V roce 1378 se vlastnictví Bohuslavic dokonce rozdrolilo mezi více pánů, když Zdínka ze Žampachu prodala část obce Štěpánu z Chudobína. V roce 1384 už obec vlastnil markrabě Jošt a přenechává ji Beneši z Bouzova. V tomto prodeji je už poprvé zmíněna i místní tvrz.
O rok později už Bohuslavice vlastní Vilém ze Šternberka a předává je Oldřichu z Drahanovic. V roce 1447 vlastnil obec Hanuš z Vlasatic a opět je prodává tentokrát Brikcímu z Pěnčína. Za rok se majitelé opět mění a obec patří Jakoubkovi z Četkovic. Po něm byl majitelem obce Heřman ze Zástřizl a od roku 1510 Havel Chudobín z Bařic. Po jeho smrti obec připadla pod panství v nedaleké Rakové, kde zůstala až do roku 1550, kdy připadá pro změnu pod statek v Krakovci.
S ním obec spravoval rod Bítovských a následně Janu ml. ze Zástřizl. To byl kovaný protestant, a tak mu po Bílé hoře císař zkonfiskoval veškerý majetek. Po několika výměnách vrchnosti pak připadla obec Bohuslavice v roce 1713 k panství se sídlem v Čechách pod Kosířem. To se brzy dostává do rukou hrabat Sylva Taroucca, kde už pak zůstává až do konce patrimoniální správy.
Složité vlastnické vztahy obce vyrovnávala existence panského dvorce, který byl rozparcelován až ve 20. letech 20. století. Stejně tak byla jistotou obce zdejší farnost. Kostel je zde zmiňován už k roku 1368. Současná barokní podoba kostela sv. Bartoloměje vznikla díky finanční pomoci Marie Rosalie hraběnky z Proskova, majitelky panství Krakovec. Kostel byl slavnostně vysvěcen 15. července 1714.
Zajímavá legenda se vypráví o zdejším oltářním obraze. Podle ní při rekonstrukci kostela v roce 1852 věnoval August hrabě Sylva-Taroucca kostelu obraz sv. Bartoloměje, jehož autorem měl být sám Josef Mánes. Obraz však musel být v roce 1885 z popudu žen z nedalekého Hvozdu, které sem docházely do kostela, odstraněn. Stěžovaly si totiž, že sv. Bartoloměj na obraze má zrzavé vlasy, a pokud se prý těhotná žena zadívá na jeho obraz, narodí se jí rovněž potomek s ryšavou kšticí. A tak je dnes v kostele obraz od malíře Františka Tocháčka a Mánesova sv. Bartoloměje můžeme spatřit jen v moravském zemském muzeu v Brně.
Kromě kostela a fary je v Bohuslavicích už od roku 1671 také zmiňována škola. První školní budova zde stála už v roce 1856. Na jejím místě byla roku 1895 slavnostně otevřena nová budova, která s mnoha přestavbami existuje dodnes.
To už byla obec součástí okresu Litovel, až po reformě v roce 1960 obec připadla k okresu prostějovskému. Byla to osada hlavně zemědělská s důrazem na chov dobytka. S tím souvisí i vznik mlékařského družstva v roce 1901, které dodávalo máslo až do Vídně. Počet obyvatel se pohyboval kolem 300 osob a dodnes neustále mírně roste.
Dnes jsou Bohuslavice zajímavou obcí i pro rekreaci. Dole v údolí Šumice bylo v 50. letech vybudováno pět rybníků a kolem vede příjemná vycházková trasa. Okolí je zajímavé i pro cyklisty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
