Bořek Slezáček: Značná část devadesátých let mi tone v tmách

Jeho poslední výraznou postavou byl jednooký mafián Alexej v seriálu České televize Devadesátky. V téhle roli byl ostříhaný jako podle kastrolu, hned po konci natáčení se účesu rychle zbavil. „Poslední natáčecí den jsem šel rovnou do přívěsu, kde sídlila maskérna, a nechal jsem se ostříhat. Natáčení se nám kvůli covidu protáhlo na několik měsíců, tak jsem ten kastrol měl na hlavě dlouho a byl jsem doma terčem posměchu.“

Seriálový Alexej měl navíc jedno oko slepé. Herci ho při natáčení vždy zaslepili speciální neprůhlednou kontaktní čočkou. Jizva přes oko byla vytvořená ze silikonu. To vše vyřešili maskéři, ale akcent mafiána z východu musel zvládnout sám. Bylo pro něj těžké se ho naučit? „Ne, já si dokonce myslím, že tvůrci si mě vybrali právě proto, že věděli o mé schopnosti pracovat s přízvuky. A tenhle východní přízvuk mi přijde ze všech nejjednodušší.“

Na to, jak sám prožil devadesátá léta, vzpomíná Bořek Slezáček s úsměvem. „Já jsem v roce 1990 byl ve třetím ročníku na fakultě a najednou jsem dostal pas. Vyřídil jsem si individuální studium a začal cestovat. Celé devadesátky jsem dílem procestoval a dílem prokalil, jako většina lidí v mým věku. Značná část devadesátých let mi tudíž tone v tmách.“

Muzikály Děti ráje a Ostrov pokladů

Jako člověk několika povolání si nedávno spočítal, které z nich ho vlastně živí. Vyšlo mu, že je ze 70 % hercem, z 20 % muzikantem a 10 % moderátorem. Tento poměr by do budoucna měnit nechtěl. „Určitě ne, divadlo pro mě vždycky byla velká touha a věc, kterou jsem chtěl dělat. Akorát jsem k němu zamířil většími či menšími oklikami.

Herecký um Bořka Slezáčka si můžeme aktuálně užívat na několika pražských scénách. „Já hodně hraju v muzikálech, v různých produkcích. Hodně třeba v Divadle Broadway, kde teď zkoušíme nový kousek Ostrov pokladů. Je to představení pro děti, takže se na to hrozně těším. Hraju v něm kormidelníka. Divadelní střed vesmíru je pro mě teď Macbeth v režii Ondřeje Sokola v Činoherním klubu.

Boj s alkoholem

Velký význam pro něj měla role v muzikálu Děti ráje, a to nejenom herecky. „Pro mě to tenkrát znamenalo hodně, protože jsem se tak nějak vracel. Jednak jsme v rodině díky tomu měli co jíst, protože já jsem si předtím zavřel svými předchozími eskapádami dveře skoro všude. A měl jsem tak i možnost přesvědčit lidi v branži, že už je všechno v pořádku, že se nebudou dít excesy, které se děly předtím. Víte, ona ostuda se udělá hodně snadno, ale hůř se to napravuje.“

V televizním pořadu 13. komnata nedávno odhalil své problémy s alkoholem, následnými depresemi a potížemi v práci. Co ho k tomu po takové době přimělo? „Mně k tomu přemlouvali několikrát, ale pokaždé jsem to odmítl. Ne, že bych měl problém o tom mluvit, myslím si dokonce, že je to vlastně dobře, když o tom člověk mluví. Je důležité ukázat, že je vždycky čas začít znova, že nikdy není pozdě. Zase se mně ale úplně nechtělo exhibovat. Všímám si totiž lidí, kteří přestali s pitím a udělali si z toho něco jako živnost. Nakonec jsem si řekl, že tu 13. komnatu natočím, že to možná někomu něco přinese, a také to tím pro sebe uzavřu.“

Má Bořek Slezáček ještě někdy chuť na alkohol, a jak to případně řeší? Lituje roků, které takzvaně propařil? Proč pomáhal prostřednictvím neziskové organizace RUBIKON Centrum lidem, kteří se vrací z vězení? Nejen to uslyšíte v záznamu celého pořadu.

Alex Mynářová a Bořek Slezáček|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas