Bousín patřil vždy mezi menší a chudé obce. Přesto přežil do dnešních dnů
Nádherná krajina náhorní plošiny Protivanovska, daleké rozhledy ze zdejší vyhlídky a hlavně zajímavá historie, byť trošku smutná, protože Bousín vždy patřil spíše k chudým obcím, kde žít nebyl žádný med.
Na druhou stranu není vyloučeno, že právě kolem Bousína vedla v dávných časech jedna z větví dálkové cesty mířící z oblasti Olomoucka a Přerovska do Boskovické brázdy a pak dále na Prahu. Jedním z důkazů by mohl být depot kovových předmětů z pozdní doby bronzové, objevený v roce 1914 při stavbě lesní cesty Pod Šindýlkovou skalkou nedaleko ruiny Starého Plumlova.
Samotný Bousín, se však v historických souvislostech objevuje o dost později. Pověst jeho založení klade do poloviny 13. století, kdy zdejší kraj měl získat jako výsluhu za své věrné služby od panovníka v moravský šlechtic Crha z Ceblovic. Obec prý nese jméno až jeho syna Bohuše, protože původní název vesnice zněl právě Bohušín.
První písemná zmínka o Bousíně však pochází až z roku 1347, kdy obec získal majitel plumlovského panství Beneš z Kravář a Strážnice. Podle záznamu z roku 1414 převzal jakýsi Filip zvaný Otlik do držby bousínskou rychtu.
Pod správou z hradu Plumlova obec zůstala až do roku 1592. Jeho tehdejší držitel Jan z Pernštejna poté vesnici nejprve zastavil a později i prodal majiteli nedalekého rájeckého panství Bernardu Drnovskému z Drnovic.
Rod Drnovských však v roce 1618 v mužské linii vymřel. Poslední ženská příslušnice rodu Johanna Drnovská si vzala za manžela hraběte Georga Ehrenreicha z Roggendorfu, pocházejícího ze Štýrska, který se rozhodl část rájeckého panství odprodat. Volba padla právě na vesnice na Protivanovsku a tak se novým držitelem Bousína stává opět majitel plumlovského panství Maxmilián z Lichtenštejna.
O tom, jak obec přečkala třicetiletou válku, nejsou k dispozici žádné podrobnější zprávy. Víme však, že přes svou polohu nedaleko cesty z Moravy do Čech a nadmořskou výšku kolem 610 metrů vesnice nezanikla. Důkazem může být zajímavá pečeť, která se dochovala z roku 1672. Je na ní vyobrazen ještěr, nad ním půlměsíc s lidským obličejem a dvě šesticípé hvězdy. Zbytek prostoru je doplněn vlnovkami. Co měla tato ikonografika znázorňovat dnes bohužel nevíme, pravdou však je, že tyto atributy nese i novodobý znak vesnice.
Obec už od nejstarších dob má podobu ulicové zástavby s rozšířenou návsí. Na ní stojí od roku 1794 zdejší zvonice. Není vyloučeno, že před ní zde stávala ještě starší stavba, protože je zakreslená na mapě 1. vojenského mapování, která vznikala už o půl století dříve. Jinak byla obec přifařena do Drahan.
Počet obyvatel Bousína stoupal až do roku 1910, kdy je zde uvedeno 596 trvale bydlících lidí. Pak už jejich počet klesal a dnes zde sčítání lidu uvádí 136 obyvatel. Obec byla vesměs zemědělskou lokalitou, důležitá byla i práce v lese. I proto se místní představitelé dlouho s vrchností soudili o les Maršín mezi Bousínem a Nivou. Spor trval od roku 1811 až do roku 1853, kdy však vesnice spor definitivně prohrála. Už v roce 1878 byla v Bousíně škola, nová budova pak byla dokončena roku 1913.
Za druhé světové války byl i Bousín stejně jako mnoho okolních obcí vysídlen a na místě obce měl vzniknout vojenský prostor pro německou armádu. Po konci války se sem lidí naštěstí vrátili, vesnice však byla dost poničená.
Od roku 1960 je součástí Bousína i nedaleká osada Repechy. Mezi vesnicemi se nachází také jedna ze současných zajímavostí obce. Rozhledna Kopaninka byla vybudována v roce 2018. Je vysoká celkem 22 m a je z ní překrásný rozhled do okolí obce ina několik vysokých větrných elektráren, které zde po roce 1990 vyrostly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
