Břuchotín má své jméno skutečně podle nějakého dávného břicháče

29. leden 2025

Osídlení katastru dnešních Bystročic prokázali archeologové už z období mladší doby kamenné. I následní staletí a tisíciletí byla spojena s pobytem různých kultur, které po sobě zanechaly dostatek důkazů v podobě archeologických nálezů.

Břuchotín je malá osada přináležející dnes ke Křelovu, jejíž historie je však kupodivu poměrně věkovitá. Svým jménem láká zejména muže, kteří mají větší obvod pasu a má proč. Podle odborníků je toto jméno skutečně pozůstatkem podoby zakladatele, nebo některého z jeho předků, které prostě měl velký břich a jméno otce se pak dědilo i na syny či na vesnici, kterou založil.

Jméno Břuchotín, případně jeho hanácký ekvivalent Břôchotin, se skutečně objevuje v souvislostí se zdejší osadou už od dob jejího vzniku. Ten musíme směřovat někdy do období počátku 13. století. První zmínka o vsi pochází z roku 1284, kdy už vesnice patřila ke zboží olomoucké kapituly.

Osídlení vesnice je však mnohem starší. Nedávný archeologický průzkum v oblasti nové zástavby rodinnými domky potvrdil, že zde bylo sídliště lidu lužické kultury v období mladší doby bronzové. Při posledním průzkumu zde bylo objeveno 10 žárových hrobů, hliník a zásobní jáma. Už v roce 1999 zde byly nalezené podobné hroby, které tehdy byly zasaženy výkopem pro elektrický kabel.

Patrně od počátku středověké vesnice zde stával hospodářský dvůr spravovaný vrchností, který v roce 1399 zpustošili stoupenci markraběte Prokopa. I když o tom zprávy mlčí, vesnice si patrně hlavně za válečných konfliktů užila své. Těsně před třicetiletou válkou darovala církevní vrchnost obyvatelům právo svobodně dědit majetek. Jak moc to místním pomohlo vyrovnat se s válečnými útrapami, bohužel také nevíme. Je však jisté, že obec nadále existovala a počet obyvatel zde mírně vzrůstal.

Po celou dobu své existence byla ves přifařena do sousední křelovské farnosti. V roce 1773 se místní pouští do výstavby kaple Nejsvětější trojice v centru vesnice.

Výrazně zemědělsky orientovaná obec povzbudila částečná parcelace zdejšího hospodářského dvora v roce 1786. S tím totiž bylo spojeno prominutí roboty a naturálních dávek břuchotínských poddaných. Obci pomáhala také poloha u zemské stezky vedoucí z Olomouce do Litovle. Tu v roce 1827 nahradila nově vybudovaná císařská silnice. Zajímavé je, že u Břuchotína je zakresleno na starých mapách také kontrolní stanoviště stojící v místech, kde je dnes skupina domů u dálnice.

V roce 1849 se vesnice stává samostatnou součástí nového okresu Olomouc venkov. Ve dvacátém století je pak obec ve víru prudkého rozvoje. V roce 1908 je zde postavena obecná škola, která fungovala šedesát let. O tři roky později je založen sbor dobrovolných hasičů a ještě před tím odbor Národní jednoty. Následný rozvoj vesnice poněkud zbrzdila první světová války, kterou připomíná pomník padlým z roku 1922, ale pak už se budovalo jako o závod. V roce 1924 byla vesnice elektrifikována, v roce 1927 zde pravidelně zastavuje autobusová linka.

Břuchotín si však užil i temnější okamžiky historie. V roce 1945 vesnici poničily osvobozovací boje. V roce 1960 byla sloučena s Křelovem a společně s ním nakonec v roce 1976 připadla do svazku města Olomouce. Po roce 1990 se Křelov i s Břuchotínem osamostatnil.

Vesnici poněku uškodila stavba rychlostní komunikace, samotná obec si však dlouho uchovávala svůj jediněčně zachovalý charakter hanácké ulicovky se symetrickou návsí. I dnes stojí za to odbočit ze všech hlavních cest a zastavit se na chvíli v Břuchotíně. Už to sice není cesta zpět časem, moderní život je zde všudypřítomný, i tak se však jedná o příjemnou zastávku v typické malé vesnici Olomoucka

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

    Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

    jak_klara_obratila_na web.jpg

    Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

    Koupit

    Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.