Buk býval sídlem malého, samostatného panství ještě po třicetileté válce

1. červen 2022

Vesnice Buk se rozkládá na jihovýchodních svazích Tršické pahorkatiny jen pár kilometrů od Přerova. Jižní část katastru obce dnes protíná nejen železnice, ale i dálnice D1, severní část katastru se nachází v mírně zvlněné příjemné krajině předhůří Oderských vrchů.

Některé statky ve vesnici mají krásně opravené fasády

Samotná obec dnes stojí na křižovatce cest z Prosenice do Lazníků a také ze Sobíšek do Radvanic. Hlavní osou obce však bývala dříve spíše prvně jmenovaná cesta, kolem níž se začala utvářet typická hanácká ulicová zástavba.

Právě nad dnešní křižovatkou, kde stojí také kaple sv. Urbana, stávala kdysi tvrz. Zmínky o ní máme už k roku 1377. Kdo ji postavil, a zda byla už od počátku obce sídelním místem zdejší vrchnosti, dnes už nevíme. Každopádně už první zmínka o vesnici souvisí s jakýmsi Vlkem z Buku, který se uvádí jako svědek na listině pro klášter Hradisko u Olomouce. Roku 1349 Oldřich z Buku připsal své manželce Jílce dvůr s lázní a lesem. Zda je tím myšlena pozdější tvrz není jisté.

Zajímavé je, že se ve 14. století vždy uvádí dvůr s lázní. Co to znamenalo, si dnes už dokážeme jen těžko představit. Mohlo jít o očistné zařízení, mohlo se však jednat i o zařízení léčebné. Později však lázeň z písemných odkazů mizí.

Sv. Jan Nepomucký v dolní části obce

V počátcích existence obce bylo zdejší zboží patrně samostatné a není vyloučeno, že se navíc ještě obec dělila mezi více vrchností. V 15. století vlastnil obec rod zemanů z Kunčic, který zdejší tvrz uvádí jako své dědičné zboží. V té době už je v obci zmíněna i krčma, dvorec s dvěma poplužími a panský les nazvaný Úvozy.

V roce 1498 získává zdejší panství Vilém z Pernštejna a přičleňuje jej k hranickému panství. I následně se však majitelé Buku střídali. Chvíli obec patřila k veselíčskému panství, později se opět osamostatnila, až v roce 1668 byla ves už natrvalo spojena s panstvím se sídlem v Rokytnici.

Složité to bylo i s farní správou. Většina Buku byla v nestarších dobách farně příslušná do Předmostí u Přerova. To však neplatilo pro čtyři zdejší statky, které náležely k faře v Oseku nad Bečvou. Vše se změnilo až v roce 1784, kdy byla zřízena nová farnost v Prosenicích. Obě části obce byly převedeny pod novou církevní správu. Samotná kaple sv. Urbana v obci stojí na místě starší zvonice vybudované už v roce 1725. Současná kaple má podobu z roku 1837, kdy byla přestavěna. Na věžičce kaple je dnes nový zvon. Prapůvodní zvon byl zabaven v roce 1942 pro válečné účely. V roce 1943 byl pořízen nový zvon, nicméně ten původní se po roce 1945 podařilo najít, takže se do obce opět vrátil.

Také do školy děti docházely až do roku 1786 do Předmostí, od tohoto data pak do Prosenice. V roce 1909 byla v Buku postavena nová jednopatrová školní budova pro děti z obce i ze sousedních Sobíšek.

Obyvatelé obce se živili zejména zemědělstvím. Stíhaly je požáry i cholera, která zde vypukla v roce 1866. Vždy to byla obec spíše menší. V roce 1909 zde byla založena továrna na dřevěné zboží, zejména hračky. Existovala až do roku 1921. Později se zde vyráběl i nábytek.

Zdejší lidé byli vyhlášení hospodáři. Na počátku 20. století sem až do I. světové války rok co rok spolek Ruské zrno z petrohradské oblasti Ruska posílal mladé chlapce, aby se od místních sedláků učili modernímu hospodaření. Buk také patřil a dodnes patří do chmelařských oblastí. Dnes v obci žije kolem 380 trvale bydlících obyvatel.

Kromě kaple zde najdeme ještě sochu sv. Jana Nepomuckého a budovu školy, dnes obecního úřadu, zdobí busta Jana Amose Komenského. Z kopců nad Bukem je docela hezký výhled na Přerov a do údolí Bečvy.

Spustit audio