Bušín u Mohelnice leží na konci neuvěřitelně krásného světa

14. červenec 2022

Bušín u Mohelnice je osadou, kde byl jen ten, kdo tam chtěl zavítat. Cesta, která obcí prochází, končí zákazem vjezdu. Obec je tedy jakoby na kraji světa. Přesto jsou její osudy zajímavé.

Bušín je skutečně jen malou umístěnou na jižním svahu údolí nad potokem Podhrádek, nazývaným též Líšnička. Najdeme jej uprostřed rozsáhlých lesů na jih od silnice vedoucí z Moravské Třebové do Mohelnice, prakticky přímo jižně od centra Studené Loučky. Právě s touto obcí její historie dlouho souvisela, neboť byla její osadou a je vlastně dodnes, přestože například autem se sem ze Studené Loučky dá dojet je pořádnou oklikou.

Přestože se v některých historických publikacích i na webu dočtete, že Bušín, stejně jako jeho sesterská osada Buková byl založen až kolem roku 1750, jeho historie je ve skutečnosti mnohem starší. Už v roce 1447 byla u Studené Loučky uváděna osada Bušín. Obě obce byly tehdy součástí panství pánů z Kunštátu sídlících na líšnickém hradu.

Existence Bušína však pravda příliš dlouhá nebyla. Už kolem roku 1490 je obec uvedena jako pustá osada. Historikové její zánik dávají do souvislosti s českouherskými válkami. Neustálé průchody vojsk, rabování a další strasti válečné doby pro malou osadu v lesích skutečně mohly být likvidační.

Do Bušína vede úzká silnice hustým lesem

I když osada neexistovala, její jméno přežilo až do 18. století. Tehdy, v roce 1750 byla osada stejně jako nedaleká Buková obnovena. Zda stojí přímo na původním místě, však není zcela jisté. Každopádně nově vzniklá činžovní osada neměla opět na růžích ustláno. To je mimochodem vidět i na poměrně stálém počtu obyvatel. V roce 1771 jich zde urbář uvádí 112. Podle jmen se zdá, že byli vesměs všichni německé národnosti. V roce 1793 je obyvatel jen o dva více. V roce 1834 pak měl Bušín 19 domů a 192 obyvatel, později však počet usedlíků vytrvale klesal.

Činžovní osada Bušín měla jistou autonomii, po vzniku obecního zřízení však byla přičleněna ke Studené Loučce. Spolu s ní se stala v roce 1976 součástí města Mohelnice. Paradoxní je, že ze Studené Loučky se do Bušína sice dojet dá, lesní silnička je však opatřena zákazem vjezdu a tak legálně musí obyvatelé Bušína do své kdysi mateřské obce cestovat velkou oklikou přes Líšnici, Vyšehorky a Podolí.

Dnes je Bušín osadou na konci světa s neuvěřitelně malebnými domky a krásným okolím. Část zdejších domů patří chalupářům, vyrostly zde i nové chaty, není jich ale tolik, aby byl ráz vesnice výrazněji narušen. Některé domy jsou opraveny do půvabné podoby lidových stavení 19. století, takže to místy vypadá, jakoby se zde zastavil čas.

Uprostřed obce stojí malá kaple. Kříž před ní je datován rokem 1807, datum stavby kapličky se mi zjistit nepodařilo, ale stavební sloh napovídá rovněž první polovině 19. století. Zajímavé je, že osada byla, na rozdíl od nedaleké Bukové vždy přifařena do Vyšehorek a ne do mateřské obce. Tam se rovněž chodilo do školy, později děti docházely i do Líšnice.

Zmíněné lesy v okolí Bušína jsou nádherné. Už po cestě do osady, úzkou silničkou se vyplatí koukat kolem sebe. Možná zahlédnete plachého srnce, lehce podmračeného divočáka, pospíchajícího jezevce či další havěť. Lesy jsou, pokud rostou, plné hub a v údolí potoka najdeme také mnoho krásných a chráněných květů.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.