Bušín u Mohelnice leží na konci světa, ale neuvěřitelně krásného světa
Bušín u Mohelnice je osadou, kde byl jen ten, kdo tam chtěl zavítat. Cesta, která obcí prochází, totiž končí zákazem vjezdu. Obec tedy leží jakoby na kraji světa. Přesto jsou její osudy zajímavé.
Bušín je skutečně jen malou osadou umístěnou na jižním svahu údolí nad potokem Podhrádek, nazývaným též Líšnička. Najdeme jej uprostřed rozsáhlých lesů na jih od silnice vedoucí z Moravské Třebové do Mohelnice, prakticky přímo jižně od centra Studené Loučky. Právě s touto obcí její historie dlouho souvisela, neboť byla její osadou a je vlastně dodnes, přestože například autem se sem ze Studené Loučky dá dojet jen pořádnou oklikou.
Ačkoliv se v některých historických publikacích i na webu dočtete, že Bušín, stejně jako jeho sesterská osada Buková, byl založen až kolem roku 1750, jeho historie je ve skutečnosti mnohem starší. Už v roce 1447 byla u Studené Loučky uváděna osada Bušín. Obě obce byly tehdy součástí panství pánů z Kunštátu sídlících na líšnickém hradu.
Existence Bušína však pravda příliš dlouhá nebyla. Už kolem roku 1490 je obec uvedena jako pustá. Historikové její zánik dávají do souvislosti s česko-uherskými válkami. Neustálé průchody vojsk, rabování a další strasti válečné doby pro malou osadu v lesích skutečně mohly být likvidační.
Osada zpustla, jméno přetrvalo
Byť osada neexistovala, její jméno přežilo až do 18. století. Tehdy, v roce 1750 byla osada stejně jako nedaleká Buková obnovena. Zda stojí přímo na původním místě, však není zcela jisté. Každopádně nově vzniklá činžovní osada neměla opět na růžích ustláno. To je mimochodem vidět i na poměrně stálém počtu obyvatel. V roce 1771 jich zde urbář uvádí 112. Podle jmen se zdá, že byli vesměs všichni německé národnosti. V roce 1793 je obyvatel jen o dva více. V roce 1834 pak měl Bušín 19 domů a 192 obyvatel, později však počet usedlíků vytrvale klesal.
Činžovní osada Bušín měla jistou autonomii, po vzniku obecního zřízení však byla přičleněna ke Studené Loučce. Spolu s ní se stala v roce 1976 součástí města Mohelnice. Paradoxní je, že ze Studené Loučky se do Bušína sice dojet dá, lesní silnička je však opatřena zákazem vjezdu, a tak legálně musí obyvatelé Bušína do své kdysi mateřské obce cestovat velkou oklikou přes Líšnici, Vyšehorky a Podolí.
Dnes je Bušín osadou na konci světa s neuvěřitelně malebnými domky a krásným okolím. Část zdejších domů patří chalupářům, vyrostly zde i nové chaty, není jich však tolik, aby byl ráz vesnice výrazněji narušen. Některé domy jsou opraveny do půvabné podoby lidových stavení 19. století, takže místy to vypadá, jako by se zde zastavil čas.
Uprostřed obce stojí malá kaple. Kříž před ní je datován rokem 1807, datum stavby kapličky se mi zjistit nepodařilo, ale stavební sloh napovídá rovněž první polovině 19. století. Zajímavé je, že osada byla, na rozdíl od nedaleké Bukové, vždy přifařena do Vyšehorek a ne do mateřské obce. Tam se rovněž chodilo do školy, později děti docházely i do Líšnice.
Zmíněné lesy v okolí Bušína jsou nádherné. Už po cestě do osady úzkou silničkou se vyplatí koukat kolem sebe. Možná zahlédnete plachého srnce, lehce podmračeného divočáka, pospíchajícího jezevce či další zvěř. Lesy jsou, pokud rostou, plné hub a najdeme zde v údolí potoka zejména v jarních měsících také mnoho krásných a chráněných květů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
