C. K. Františkova univerzita. Kniha o jedné z etap olomoucké univerzity přináší nové poznatky

Zabývá se jednou z etap olomoucké univerzity, kterou tu v roce 1573 založili jezuité, poté byla rušena a opět vznikala.

Jak si můžeme přečíst už v názvu nové publikace, C. K. Františkova univerzita působila v Olomouci v letech 1827–1860. Pojmenovaná byla po císaři Františkovi. 

„Pokud bychom hledali nějakou vazbu, tak určitě to bylo přes bratra císaře Františka. To byl arcivévoda Rudolf Jan, který se velmi přimlouval, aby olomoucké lyceum bylo povýšeno na univerzitu, což se nakonec stalo v roce 1827. A otázka názvu univerzity je taky rozebírána v knize. Dosud tato kapitola také nebyla analyzována. Bylo několik návrhů. Jedním z nich bylo promítnout do názvu budoucí univerzity jak jméno panovníka, tak zmíněného olomouckého arcibiskupa. Univerzita se původně měla jmenovat Františkova a Rudolfova, v různých mutacích. Ale František, a ten dokument jsme našli, to rezolutně odmítl. Napsal, univerzita se bude jmenovat jenom Františkova,“ říká Michael Viktořík. 

Co přináší publikace nového, odkud autoři čerpali?

„Ta knížka je opravdu přínosná především v tom, že jsme šli k pramenům, do sbírek a do fondů, které jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni. Nakonec jsme tam našli hodně kartonů, které nám odpověděly na otázky, na které dosavadní literatura odpověď nenašla. Klíčové jsou otázky postupného rušení Františkovy univerzity. To znamená, jaké byly okolnosti rušení filozofické fakulty v roce 1851, právnické fakulty v roce 1855 a co vedlo k úplnému zániku v roce 1860. V literatuře se často zdůvodňuje ukončování jednotlivých fakult trošku jinak, než to skutečně bylo. Například filozofická fakulta byla zrušena, tak je to aspoň interpretováno, z toho důvodu, že spousta profesorů i studentů Františkovy univerzity se podílela na revoluci 1848 – 1849, takže to byl jakýsi revanš. To nemůžu potvrdit ani vyvrátit, ale rozhodně to nebyl jeden z těch nejdůležitějších faktorů. Jedním z těch klíčových byl obrovský pokles studentů a taky nechuť ministerstva investovat do olomouckého učení, což souvisí s reformní aktivitou Leopolda Thun-Hohensteina. Zrušení právnické fakulty v roce 1855 je zase interpretováno tak, že když už se zrušila fakulta filozofická, tak už to měla, když to řeknu svými slovy, nahnuté i ta právnická. Ale ukázalo se v těch dochovaných pramenech, které jsme analyzovali, že to tak nebylo, že sami vysocí úředníci toho ministerstva kultu a vyučování toto vylučovali. U právnické fakulty byly faktory úplně stejné – ohromný úbytek studentů a výdaje ministerstva na vyučující. A ve chvíli, kdy máte málo studentů a poměrně rozsáhlý učitelský sbor, tak se vám to nevyplácí,“ vysvětluje objevy uvedené v nové publikaci docent Viktořík. 

Portrét císaře Františka|foto:Aleš Spurný, Český rozhlas

Jiří Fiala zpracoval medailony pedagogů

„Snad nejslavnější student Johann Gregor Mendel zde našel svého učitele, pěstovaly se tu přírodní vědy na velmi vysoké úrovni. Začínala tady experimentální chemie i astronomie a zejména matematika. Franz Močnik byl za své učebnice matematiky pro základní a střední školy povýšen do šlechtického stavu. Velmi významné osobnosti působily na medicíně. Byl tu významný chirurg profesor Franz Groh. Snad nejslavnější osobnost je porodník Mošner, autor českých učebnic porodnictví, přívrženec národního obrození (jeho manželka byla z poloviny Francouzka), podporovatel českých kulturních snah a velmi významná osobnost právě olomoucké medicíny. Ale byli tu i významní filozofové, jako například profesor Zimmermann, který začal v Olomouci a skončil ve Vídni, velmi si ho vážil Masaryk a byl v podstatě také jeho žákem. Vznikly tu první české noviny zásluhou profesorů Hanuše a Helceleta,“ dozvídáme se od profesora Fialy. Vypráví také o olympiádě na Svatém Kopečku s disciplínou v hodu kamenem do výšky, kterou založil profesor historie Joseph Leonhard Knoll.