Černý kříž nad Domašovem připomíná slavnou bitvu
Není málo památek, které jsou historicky propojeny s místy dosti vzdálenými od jejich umístění. Je to i případ nenápadného kříže, který se tyčí mezi několika stromy nedaleko cesty z Domašova nad Bystřicí do Nové Vésky. Říká se mu Černý kříž a významně souvisí se záchranou Olomouce.
Cesty po Nízkém Jeseníku mohou být až neuvěřitelné: Vyhoupnete se z údolí a najednou projíždíte krajem náhorních plošin s dalekými výhledy do kraje plného luk, lesů a zlatavých polí. To je i případ cesty z Domašova do Nové Vésky. Je sice úzká a ne příliš kvalitní, o to pozoruhodnější okolí však skýtá.
Po krátké trase vedoucí údolím potoka se vyšvihnete na náhorní plošinu zasahující až do výšky přes 600 metrů a právě tady vás po pravé straně cesty zastaví malebné prostranství pod vzrostlými stromy, jemuž vévodí jednoduchý litinový kříž na mohutném podstavci. Pokud vládnete němčinou, na zadní straně se dočtete, že kříž nechali postavit olomoučtí měšťané v roce 1858. A důvod? Právě tady se rozhodovalo sto let před tímto datem o osudu města, jež bylo tehdy v obležení.
Právě tady nedaleko totiž proběhla v červnu roku 1758 slavná bitva u Guntramovic a Domašova. Ta patřila do období sedmileté války a právě v roce 1758 Prusové oblehli Olomouc. Město mělo na mále, ale ani Prusové na tom nebyli dobře, hlavně co se týká zásob. Proto byl vypraven zásobovací konvoj, čítající 4 000 vozů a 2 500 volů. Měl dovézt obléhatelům vše potřebné. Právě tady si na něj počíhal se svým oddílem generál Laudon a generál Šiškovič. Společně se jim podařilo kolonu nejen zastavit, ale zcela rozprášit a získat velkou kořist. Následkem toho byli Prusové nuceni stáhnout se od města. To bylo zachráněno.
Právě pod tímto křížem se prý nachází jeden z hromadných hrobů padlých z této bitvy. A nedaleko odsud se zase údajně zjevoval vždy koncem června starý vysloužilý voják. V torně, kterou nosil přes rameno, prý byly uvězněny duše všech, kteří padli v boji na zdejším bitevním poli. Kdyby tehdy tornu někdo otevřel, osvobodil by duše padlých a místo by opět ožilo válečnou vřavou. Podle legendy se to dokonce jednou stalo a obyvatele Domašova a Norberčan vzbudil nenadálý hluk připomínající rachocení těžce naložených vozů, střelba a nářek umírajících vojáků. Když nastal klid, spatřili siluetu muže mizející za obzor, jemuž se na rameni těžce pohupovala černá torna. Proto prý není radno pohybovat se zde v noci právě ve dnech výročí bitvy.
Naopak jindy je toto místo jako stvořené k odpočinku. Kříž, kterému se odpradávna říká „Černý,“ však nutí i k zamyšlení na téma kolik staletí už se lidé vraždí v nesmyslných válkách. Zůstávají jen kříže, legendy a tlející kosti bezejmenných bojovníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
