Červená věž kostela v Hnojicích se stala symbolem obce

Kostel v Hnojicích
Kostel v Hnojicích

Snad je to červenou barvou věže, snad polohou v zákrutu cesty, která nutí člověka celou stavbu pěkně objet, nicméně kostel v Hnojicích nedaleko Šternberka zůstane člověku v paměti. Dokonce se dá považovat za jakýsi symbol této obce, který stojí za bližší prokoumání.

Hnojice a okolní krajina byly osídleny již od doby kamenné. Máme zde archeologickými nálezy podpořeno i slovanské osídlení, které dalo patrně základ vzniku současné obce.

Kdy do vesnice přišlo křesťanství, už patrně přesně nezjistíme, přesto je jisté, že už ve 13. století zde stával kostel a bydlel zde i farář.

Důkazem budiž listina z roku 1302, kdy Blud z Jičína se svou manželkou Ankou potvrzuje své závazky ve prospěch duchovního pastýře v Hnojicích. Tento Blud je mimochodem prapředkem pozdějšího mocného rodu pánů ze Žerotína a stejně jako oni používal na své pečeti znak stříbrného lva na třech pahorcích. Tehdy obec i kostel patřily do malého panství, které kromě Hnojic tvořila právě vesnice Žerotín.

V roce 1397 se Hnojice stávají součástí šternberského panství. Od roku 1512 pak fara v Hnojicích podléhala šternberskému klášteru. S tím souvisí i skutečnost, že do vyhnání mnichů ze Šternberka v roce 1619 byl kostel v Hnojicích patrně stále katolický.

Znak šternberského kláštera, který byl patronem zdejší farnosti

Pozoruhodné je, že se nedochovaly žádné zprávy o podobě starého hnojického chrámu. Nevíme dokonce ani to, zda byl kostel dřevěný nebo zděný. Není ani zcela jisté, jestli stával přesně na místě současného chrámu. Podle nepřímých zpráv se můžeme jen domnívat, že byl kotel tehdy patrně obrácen presbytářem k východu.

V roce 1622 se mniši vrátili do Šternberka a opět převzali patronátní právo nad chrámem v Hnojicích. Zdejší farnost patrně existovala i po třicetileté válce. V roce 1760 pak klášter buduje v Hnojicích novou, velmi výstavní budovu fary, která připomíná malý zámeček.

V roce 1805 postihl Hnojice obrovský požár, kterému padla za oběť i stará budova chrámu. Podle dobových zpráv byla zničena celá loď kostela a přežila jen část věže. Za své vzalo také veškeré vnitřní vybavení, včetně zvonů a původních věžních hodin.

Socha Panny Marie u kostela

Farníci neváhali a hned následujícího roku se pustilo do obnovy kostela. Zachované zdivo věže bylo využito, kostelní loď však byla otočena směrem k severu a zvětšena. Budování trvalo celkem šest let a v roce 1812 byl tedy kostel nově zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel však byl i nadále upravován a dovybavován. Nové zvony byly přelity z původních prasklých zvonů. Nekvalitní varhany pořízené po přestavbě nahradil nový nástroj a nakonec se kostel dočkal i nových věžních hodin. Ty byly umístěny do věže, která byla v roce 1863 zvýšena na současnou výšku. Tehdy také dostala věž jehlancovou střechu, která přečkala dalších sto let.

Nebyly to však jen roky pohodového rozvoje chrámu. Spíš naopak. Už v roce 1888 byla zničena nová báň věže poté, co do ní uhodil blesk. Díky tomu, že už tehdy v Hnojicích existoval hasičský sbor, byl kostel uhájen od větších škod. V roce 1916 přišel kostel opět o zvony, které byly zrekvírovány pro válečné účely. Jediný, který na věži zůstal, byl umíráček.

Ani samotná věž nebyla ušetřena. Původní jehlancová vysoká střecha byla v roce 1967 smetena vichřicí. Nahradila ji stanová stříška, která je na věži dodnes.

A její červená barva? Za tu mohou místní lidé ve snaze rebarokizovat vzhled věže při její opravě v sedmdesátých letech. Nutno říci, že díky té barvě se stal kostel nezapomenutelný i při krátkém průjezdu obcí.

Budova hnojické fary