Červenohorské sedlo nejdříve objevili formani, pak teprve turisté a lyžaři

16. únor 2022

Červenohorské sedlo je dnes symbolem doprav přes hradbu jesenických hor. Kupodivu však tomu takto nebylo vždycky a ještě před 200 lety se chodilo z Koutů do Bělé spíše kolem Vřesové studánky.

Horská sníženina mezi Velkým Klínovcem a Červenou horou má nadmořskou výšku 1013 metrů. To ji sice řadí k nejnižším místům v hřebeni Jeseníků, přesto je však o 250 metrů výše než Ramzová a také přístup sem nebyl nikdy příliš vhodný. I proto tudy vedla až do čtyřicátých let 19. století pouze úzká stezka využívaná spíše lovci a pastevci.

To už se však dole v údolí Desné rozvíjelo železářské podnikání rodiny Kleinů. Tito zdatní stavitelé železnic a silnic potřebovali dopravovat na sever od jesenického hřebene své výrobky a zároveň odsud nakupovat suroviny – zejména dřevo. Proto se v roce 1842 pustili do stavby silnice, která by spojila Šumpersko s Jesenickem.

Studánka Jiřího Jílka u silnice na Červenohorské sedlo

Protože na Ramzovou bylo z dnešní Loučné daleko a ještě přes kopec, zvolili stavitelé trasu protínající Červenohorské sedlo. První silnice vedla nad údolím Divokého potoka a byla projektována pouze pro potřeby formanských vozů. Její šířka byla pouhé tři metry a postavena byla za dva roky, v letech 1844 – 1846. Spád silničky dosahoval místy téměř 20 procent a její stoupání zvládly většinou jen vozy s přípřeží. Trasa silnice dodnes existuje – vede po ní žlutá turistická značka a je využívaná zejména běžkaři.

Z někdejšího cestářského domku vyrostl komplex hotelů

Přetože cestování po této silnici nebyl žádný med, přece jen nová cesta přivedla na Červenohorské sedlo i první turisty. Zájemcům o občerstvení a skrovné ubytování poskytoval tyto služby nejprve cestářský domek, který zde sloužil obsluze silnice. V roce 1853 nechali Kleinové vystavět na sedle první dřevěný zájezdní hostinec, který však záhy vyhořel a byl znovu vybudován v roce 1873. Jeho služby vyhledávali formani, dopravující dřevěné uhlí do sobotínských železáren, sloužil však i poště, a samozřejmě i turistům. S rozvojem železnice, která v té době dorazila až do Koutů však začali převažovat právě výletníci.

Červenohorské sedlo je také významným lyžařským centrem

To už se ovšem na Červenohorské sedlo jezdilo úplně jinou silnicí. Ta původní brzy zastarala, a tak byla na počátku sedmdesátých let 19. století vyprojektována nová trasa, která byla mnohem vhodnější pro těžké náklady. Stavba byla zahájena v roce 1874 a pozoruhodné je, že nová silnice od délce cca 17 km slouží s většími či menšími úpravami ve stejné trase prakticky dodnes. Jen tehdy byl povrch silnice štěrkový. Zdálo by se, že její stavitelé budou váženi. To je do jisté míry pravda, protože stavbyvedoucí Václav Knorr má u zastávky na sedle dokonce pamětní desku. Málokdo však ví, že se tento poctivý muž po neshodách se stavebním výborem, který mu vytýkal překročení nákladů, spáchal sebevraždu.

Nová silnice vedla k živelnému rozvoji dopravy i turistického využití Červenohorského sedla. S rozmachem lyžování se právě jeho okolí stalo jedním z největších středisek zimních sportů v Jeseníkách. Vyrostly zde nové chaty i sjezdovky. Před II. světovou válkou zde dokonce stál i skokanský můstek.

K chatám provozovaným německými spolky a podnikateli zde v roce 1935 přibyla také jedna z prvních horských chat Klubu československých turistů a položila tak základ české turistiky v Jeseníkách, která se rozvíjí u Červenohorského sedla dodnes.

autor: kbz
Spustit audio