Česko země neznámá

7. duben 2014
Petr Hladík

- takto jsme pojmenovali výpravy reportérů Českého rozhlasu ze všech regionálních studií za tím, co paměti hodno. V neděli 31. 10. 2010 si povíme o chloubě mrákotínských kameníků na Pražském hradě

V květnu roku 1921 se Tomáš Garigue Masaryk rozhodl odhalit na Pražském hradě pamětní desku Čechoslovákům, kteří padli ve světové válce. Hradní architekt Josip Plečnik mu však navrhl, aby na třetím nádvoří vztyčil žulový sloup. Podle dobových záznamů svůj návrh zdůvodňoval tím, že kámen vyjadřuje tisíciletou hmotu a že užitím monolitu nabude česká žula zvučného jména. A navíc sloupy svobody stavěly všechny vítězné mocnosti.

Čtvrtého srpna roku 1921 proto uveřejnila prezidentská kancelář inzerát, ve kterém vyzívá žulové lomy na dodávku sloupu vysokého 30 až 34 metrů. Nikdo na tuto výzvu ale nereagoval. Teprve v prosinci roku 1922 se ozvaly Mrákotínské kamenolomy a stavební podniky a.s., že mohou dodat monolit, ale jenom v délce 14 až 18 metrů. Odhadované náklady 700 000 korun. 160 kilometrů od Prahy, pod nejvyšším vrcholem Vysočiny, v lomě Šedova skala se tak začíná psát příběh Mrákotínského monolitu.

Mrákotín je malé městečko vzdálené sedm kilometrů od Telče. Z archivních pramenů se dá vyčíst, že se zdejší lidé věnovali řadě řemesel: kovářství, bednářství, kolářství, zámečnictví, tkalcovství, ševcovství, mlynářství nebo mísařství. V okolí se také těžilo stříbro. Slávu obci, ale přineslo až ve druhé polovině devatenáctého století kamenictví. K průkopníkům patřili mistři František Foit, Leopold Vyhlídal, František Neužil, Vojtěch Přibyl a Jan Šeda. V roce 1863 začali s výrobou žulových schodů, pomníků a oken. Nejprve zpracovávali bludné kameny, kterých bylo v okolí poměrně hodně. Slavné mrákotínské lomy byly otevřeny až v roce 1898. Zdejší žula byla hodnocena jako nejlepší a nejzpůsobilejší v celém mocnářství. Nebýt, ale již zmiňovaného nápadu architekta Pliečnika možná by si dnes možná na mrákotínské kameníky nikdo nevzpomněl. Monolit na třetím nádvoří Pražského hradu jim přinesl snad tu největší slávu.

Ale vraťme se zpátky do roku 1923. Na stavbu takzvaného Sloupu Svobody na Pražském hradě byla soustředěna veškerá pozornost tehdejší veřejnosti. O Mrákotíně se psalo v denním tisku i vlasteneckých novinách. Na začátku roku 1923 vylomili kameníci v lomu Šedova skala monolit o délce 18 metrů a 70 centimetrů. Základna měla rozměry 150 x 150 centimetrů a celý kámen vážil asi 1200 q. Začala další obtížná fáze - doprava kamenného kolosu na sedm kilometrů vzdálené nádraží do Telče. Kameníkům pomáhali vojáci železničního pluku v Pardubicích a traktory dělostřeleckého pluku z Olomouce. Náklad se pohyboval po provizorních kolejích po silnici. Mrákotínský kronikář píše: „ V zatáčce u Noskových se pracovalo tři dny a tři noci než se ji podařilo překonat. Zpevňovány musely být i mosty. Pro četné zatáčky na nové silnici rozhodl se kapitán Seidl pro přepravu po staré silnici." A to bylo zřejmě klíčové rozhodnutí. Stará silnice totiž vedla do prudkého kopce. Na jeho vrcholu byla skála, do které byla upevněna kladka, od ní šlo lano k traktorům. Traktory jely z kopce dolu a vůz s monolitem začal stoupat do kopce. Když vůz dorazil na první hrbol na silnici praskl kruh u kladky. „… a vůz se začal řítit dolů a vyjel až do kopečka, kde narazil na druhý vůz s kašnou. Přerazil se asi pět metrů od slabšího konce. Stalo se to 5. září v šest hodin večer," okomentoval událost mrákotínský kronikář. Kratší část přelomeného monolitu dostali legionáři v Telči, zbytek byl později dopraven do Prahy. Lidé zprávu o přelomení monolitu nesli velmi těžce. Prý vznikl skoro národní smutek. Ale jenom pár dní po katastrofě došla k prezidentu republiky žádost, podepsaná zástupci čtrnácti obcí a oborovou organizací kamenodělníků z Mrákotína o objednání náhradního monolitu. 12. listopadu roku 1923 se prezident rozhodl, že na své útraty objedná nový monolit. Takřka na stejném místě kameníci vydolovali další kamenný blok, ten ale vykazoval řadu trhlinek a proto se kameníci dali do vylomení už třetího bloku. Ten byl 8. září 1925 dopraven z lomu na mrákotínskou silnici a o dva měsíce později dorazil monolit na nádraží v Telči. Nazdobený železniční vůz vyjel z Telčského nádraží na konci listopadu téhož roku. Celý národ znovu žil převozem Sloupu Svobody. Na třetím hradním nádvoří byl monolit slavnostně vztyčen 28. října 1928.

Spustit audio
autor: Petr Hladík