ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

Začal se psát 17. dubna 1826. Ještě v peřinkách se s rodiči přestěhoval na Betlémské náměstí do domu čp 269. Anna a Antonín Fingerhutovi, jeho rodiče, tam totiž koupili pivovar s vinopalnou. V takzvaném Domě u Halánků prožil Vojta celé své dětství. Podle pamětníků byl Vojta Náprstek hloubavý, ale velmi přátelský mladík. Scházel se s příteli, s chutí hrál na kytaru a zpíval. Byl také velký vlastenec, což se mu později stalo osudným. Mladý Vojta studoval na gymnáziu a už tehdy byl velmi horlivý čtenář. Mezi jinými se zájmem četl knihy o zemích Orientu a právě orientalistiku chtěl také studovat. To se ale mamince Anně nelíbílo. Představa, že by syn z pivovaru studoval něco takového, jí připadala téměř nenormální. Vojta proto zvolil kompromis a začal ve Vídni studovat práva. Doufal, že se mu podaří souběžně studovat i vytouženou orientalistiku. To by se ale nesměl psát rok 1848.

Jak už jsme zmínili, Vojta byl vlastenec, proto se také z Adalberta Fingerhuta přejmenoval na Vojtu Náprstka, a tak ho události revolučního roku 1848 nenechaly chladným. Účastnil se mnohých shromáždění a bojoval na barikádách. Záhy ale musel utíkat. Revoluce byla potlačena na Náprstka byl vypsán zatykač. Před trestem prchnul do Ameriky.

První léta za mořem byla velmi krušná. Vojta byl téměř bez prostředků a neuměl anglicky. Práce se ale nebál, a tak lepil obálky, pracoval jako kameník nebo vyráběl rakve. Lépe se mu začalo dařit až v Milwaukee ve státě Wisconsin. Žila tam totiž početná německy mluvící skupina obyvatel. Založil knihkupectví, které za čas rozšířil o místo, které bychom dnes nazvali literární kavárnou.

Do vlasti se Vojta Náprstek vrátil v roce 1858. Maminka Fingerhutová ho chtěla zaměstnat v rodiném podniku. To se ale ukázalo jako nemožné. Vojta byl totiž na každém kroku sledován policií a uzavřel se proto v Domě U Halánků. Budoval knihovnu a scházel se s přáteli, kterých bylo časem tolik, že museli u Halánků zvětšovat místnost. Knihovna Vojty Náprstka byla také čas od času k dispozici členkám Amerického klubu dam, který i díky němu vzniknul. Paní a dívky chodily na výlety, studovaly a poslouchaly přednášky předních českých vědců, lékařů či spisovatelů. V té době věc zcela nevídaná.

V roce 1862 Vojta odjel do Londýna na světovou výstavu. Odtud si přivezl myšlenku na zřízení průmyslového muzea v Praze, které mělo informovat o nových objevech a přinést do českých luhů a hájů pokrok. Cestovatelé, kteří Vojtu Náprstka navštěvovali, ale přiváželi hlavně domorodé artefakty. V pokročilém věku tak Náprstek dobře věděl, že jeho muzeum nebude průmyslové, ale národopisné.