ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

Studené zdivo pod sebou i kolem sebe. Trocha slámy na podlaze a vysoko nad hlavou kruhový otvor s kladkou. Uměli byste na takovém místě žít? Dalibor z Kozojed musel a dokonce několik let. Zastal se totiž povstalců proti nelítostnému litoměřickému majiteli panství Adamovi Ploskovskému z Drahonic. "Ale on se nejenom zastal, ale také si trošičku přihřál svojí polívčičku a dopustil se pichu na majetku Adama Ploskovského,"dodává ředitel odboru turistického ruchu Správy pražského hradu František Kadlec.

Daliborův život ve vězení rozhodně nebyl tak poetický jak popisuje Alois Jirásek. A pověstná hra na housle rozhodně nebyla ničím příjemným. Jak totiž říká František Kadlec, Dalibor byl podroben útrpnému právu a to na mučícím nástroji, kterému se ve vězeňské hantýrce říkalo "husle".Tělo mučeného bylo totiž na tomto skřipci napínáno jako struny na houslích do chvíle, kdy začal "housti", tedy vypovídat.

Ony "husle" si pravděpodobně rytíř Dalibor z Kozojed jako první nevyzkoušel, kobku v tehdy zbrusu nové hradní věži ale ano. Stavbu dělníci pod vedením Benedikta Rieda dokončili v roce 1496 jako součást nového opevnění Pražského hradu, které nechal budovat král Vladislav Jagellonský. Válcová věž ve svahu nad Jelením příkopem byla původně vyšší než dnes. Měla dokonce sedm pater. V roce 1781 do ní ale při bouřce uhodil blesk a horní dvě patra vyhořela.

Dalibora věznili v nejhlubší kobce, která byla určena pro zvlášť těžké zločince. Vězni do ní byli spouštěni pomocí kladky. Kruh, který k tomu sloužil, je ve věži k vidění dodnes. Kobka je asi 5 metru hluboká a stěny má skoro čtyř metry silné. Z toho vyplývá, že odtud nemohl unikout nejen vězeň, ale ani tón. Jak říká František Kadlec, i kdyby hrál Dalibor jako Paganini, nikdo by jeho hru neslyšel.

Pověstný Dalibor ale nebyl jediným vězněm, který ve věži žil. Jako vězení se používala i její další patra. Jako cely sloužily poměrně malé výklenky zakryté prkennou zástěnou. Vězení ale patřilo mezi ta mírumilovnější. Bylo totiž určené pro urozenější zločince a ve věži se tak dokonce vytápělo. Kdo si ještě "pohostinnost" Daliborky vyzkoušel? Třeba František Antonín Sporck, známý stavitel barokního zámku Kuks, si tu kvůli dluhům odseděl 3 měsíce. Svou kobku popsal řadou citátů a moralit, které pak vydal knižně, a po propuštění dokonce v Praze založil nadaci pro uvězněné dlužníky. Jedinou ženou, kterou v Daliborce věznili byla Marie Kateřina Zahrádková z Eulenfelsu, která byla uvězněna v roce 1732. Nešťastnou ženu jako mladou proti její vůli provdali. Manželství nebylo šťastné a Marie Kateřina proto nakonec zinscenovala přepadení domu a vraždu svého muže.