ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

Quido Šimek byl charismatický litomyšlský kupec, který se do dějin své rodné Litomyšle zapsal především jako kreslíř, kronikář, sběratel, spoluzakladatel městského muzea, majitel soukromého muzea a velký humorista.

Quido Šimek se narodil 25.3.1857 jako třetí dítě v rodině litomyšlského koloniálního obchodníka. Od 9 let chodil na gymnázium, které pro neuspokojivé výsledky po 5 letech studia opustil a stal se učedníkem v obchodě svého otce. Avšak v roce 1872 jeho otec zemřel a mladý Quido, aby poznal svět a naučil se dobře německy, odešel o rok později na zkušenou do Vídně, kde setrval 2 roky. Po návratu domů pomáhal matce s vedením obchodu. Když v roce 1877 zemřela, stal se ve svých 20 letech samostatným obchodníkem. Jako aktivní člověk byl členem několika litomyšlských spolků (klubu velocipedistů, Vzdělávacího sboru v Litomyšli, Obchodního grémia v Litomyšli, Muzejního spolku v Litomyšli, Hnízda kosů) a voleným zástupcem v místní samosprávě osady města i politické obce. Šimek se vedle cesty do Vídně vydal již v dospělém věku na jiné dvě poznávací cesty do cizích zemí. V roce 1893 cestoval jako poutník do Říma a své zážitky z této cesty publikoval v drobném tisku nazvaném Cesta do Itálie a po Itálii, po zemi, po vodě i v luftě, kterou pod pseudonymem Jeremiáš Okurka vydal téhož roku v Žamberku vlastním nákladem u Josefa Vetterla. Druhou cestu podnikl se třemi litomyšlskými přáteli na Světovou výstavu do Paříže a zážitky z ní zachytil v rukopise Cesta do Paříže 1900. Obě cesty popsal Šimek se sobě vlastním neopakovatelným humorem a co by humoristické texty neztratily tyto spisy nic na kvalitě ani po jednom století.

Jako sběratel mincí a starožitností proslul daleko za hranicemi své vlasti. Mezi Šimkova nejvýznamnější díla patří kupecká kronika a sedmidílná kronika první světové války, které kromě textu obsahují také více než tisíc kolorovaných obrázků, a výtvarný cyklus zachycující proměny Litomyšle zhruba v letech 1870-1930, čítající spolu s karikaturami městského života více než šest set kreseb. Šimek byl dobrým duchem měšťanské Litomyšle, přítelem studentů, vtipným glosátorem života, ale také dlouholetým členem městské samosprávy a několika spolků. Jeho celoživotní láskou bylo sběratelství a svobodná tvůrčí činnost, kterým zasvětil celý svůj staromládenecký život. Šimkův odkaz, v mnoha ohledech srovnatelný s dílem dobrušského řemeslníka Aloise Beera, zcela zásadně obohatil nejen historickou paměť Litomyšle, ale také kupeckého stavu, jehož příslušníkem byl po celý život.

Quido Šimek zemřel 22.7.1933. Litomyšlané si velmi dobře uvědomovali cennost jeho sbírek, ale nebyli si jisti tím, jak s nimi po své smrti hodlá naložit. Proto hledali způsob, jak zajistit jejich setrvání v Litomyšli. Nabídli tedy v roce 1925 Šimkovi v případě, že své sbírky odkáže městu, slušnou doživotní rentu, což on odmítl. Se svými sbírkami měl skutečně různé úmysly (zřídit ve svém domě kupecké muzeum či je odprodat Waldesovu muzeu), ale nakonec ve své poslední vůli odkázal přece jen svoji pozůstalost rodnému městu. Ovšem za jistých podmínek. Jednou z nich bylo vybudování jeho pamětní síně v městském muzeu, v níž měla být umístěna železná skříň s jeho numismatickou sbírkou a urnou s jeho zpopelněnými pozůstatky. Město jeho přání splnilo a v červenci 1934 byla pamětní síň Quidona Šimka v městském muzeu otevřena. Přístupná byla až do roku 1962, kdy vznikla nová expozice, do níž se již postava buržoazního maloobchodníka rakouského mocnářství koncepčně nehodila. Do hrobu rodiny Šimkových se však urna s Quidonovým popelem dostala až v roce 1985.