ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ - HRADEC KRÁLOVÉ

S kyticí za Karlem Jaromírem
Magická krajina mezi Hořicemi a Dvorem Králové vždy měla své vlastní pověsti, pohádky a pověrečné historky, i místa, jejichž historie splétaly ve výjimečný celek dějinné události i osudy lidí. Krajina ve stínu Zvičiny, které se za zády jejích osad, vesniček a měst odpradávna táhl hluboký pohraniční hvozd, byla a je plná skrytých významů a dodnes působí na toho, kdo se vydá po jejích cestách. Není divu, že z miletínského ševcovského synka, který vyrostl obklopen plavnými horizontálami kopců na obzoru, skalami a jeskyněmi, temnými hladinami rybníků i táhlými návršími - vyrostl básník, opřený o krajinu více, než kterýkoli jiný v české literatuře.
Umělecky zvládnout co nejpečlivější, nejsugestivnější a nejreálnější zpodobnění krajiny, mělo ale splnit ještě jiný význam, než pouze vytvořit působivou kulisu Erbenovým baladám Jejich neskutečné děje chtěl básník podat tak, aby splynuly se skutečností, aby jedno s druhým čtenář vnímal jako realitu. - Projdeme-li i dnes Erbenovým krajem s jeho Kyticí v ruce, objevíme téměř nezměněna místa, která popsal ve svých verších. Některým přisoudila erbenovský příběh nová lidová tradice, o některých z nich se zmínil Erben sám.

CZN 080713

V rodném domku
Ten domek je maličký, kousek od miletínského náměstí. Erbenovi koupili v roce 18O6 na tomto místě pravděpodobně roubenku, která při velkém požáru Miletína vzala o dvacet let později za své. Zachovala se jen komůrka v někdejší kamenné části, a ta tedy pamatuje už rok 1734. - Z devíti dětí u Erbenů zůstaly naživu je dvě a matčiny souchotiny se nakonec staly osudnými i Karlovi. Nadaný chlapec nicméně vystudoval hradecké gymnázium a posléze se stal hlavním archivářem města Prahy a jednou z největších postav národního obrození. Památky na to vše v Erbenově rodném domku pečlivě uchovávají dodnes. Stačí ale, abychom vyhlédli u oken k lesům a polím pod Zvičinou, připomněli si, že švec Erben platil v Miletíně za písmáka a že nejen matčiny pohádky a pověsti i pověrečné historky slýchané o přástkách, ale i skutečné osudy lidí z okolí - tzam všude jsou kořeny Kytice.

CZN 080713

Kytice z pověstí národních
Poprvé vyšla v počtu dvanácti balad roku 1853. Až o osm let později, ve druhém vydání, autor doplnil baladu třináctou -"Lilii". Ta první - "Poklad" , která tak velmi zaujala Františka Palackého, vyšla ale už v roce 1838! Více, než patnáct let se tedy Erben k vydání Kytice chystal, až sbírku konečně představil jako soubor svých studentských skladeb. Pravda ale byla, že většina básní vznikala přímo pro Kytici zhruba poslední dva roky před vydáním - především jako reakce na situace českého národa a zavedení Bachova absolutismu - ostatně baladu věštkyně musel úřadům zevrubně vysvětlovat. - Jistěže inspiraci našel leckde- u balad evropských národů , u Boženy Němcové u světových básníků romantiků té doby. Ale nejsilněji k němu promlouvalo rodné Miletínsko. Dceřina kletba - to je příběh nešťastné Alžběty Samkové, která se " zbavila neřádně nabytého plodu" a byla sťata na miletínském popravišti, cesty lukami nás dovedou kolem dnes už zasypaného rybníku Penížek k dalším dvěma miletínským rybníkům -Povolíru a Hluboké - za baladou Vodník. Křížovou cestou můžeme vystoupat ke kostelíku v Červené Třemešné, který je i s nedalekou skálou údajným dějištěm Pokladu, tajemnou krajinou mokřin a vod bychom úvozovými cestami vyšli na návrší s kostelíkem v Byšičkách, do míst, která Erben líčí ve Svatebních košilích. - My se ale zastavíme v Lázních Miletín, v dramatickém údolí říčky Bystřice, jehož skalní sluje, někdejší poustevna i nedaleký hrádek odpovídají téměř přesně popisu krajiny ve Zlatém kolovratu.

CZN 080713

Do kraje Karla Jaromíra Erbena se vypravíme s redaktorkou Českého rozhlasu Hradec Králové Eliškou Pilařovou a s někdejší průvodkyní básníkova miletínského památníku - s paní Růženou Helingerovou.