ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ - PARDUBICE
- takto jsme pojmenovali výpravy reportérů Českého rozhlasu ze všech regionálních studií za tím, co paměti hodno. V neděli 28.ŘÍJNA se vám ze všech regionálních stanic Českého rozhlasu ozveme z Pardubic . Příběh pamětníků operace Silver A na Pardubicku, Chrudimsku a Vysočině
Hlavní hrdina dnešního příběhu, Adolf Švadlenka byl významným spolupracovníkem paraskupiny SILVER A, která měla za úkol připravit atentát na Reinharda Heydricha. Narodil se 2. června 1904 v Blížňovicích na Chrudimsku a v téže obci navštěvoval i školu. Švadlenkova rodina byla rodinou vlasteneckou. Mladý Adolf se po škole vyučil řemeslu kolářskému v Chroustovicích u mistra Josefa Záleského. V letech 1923 - 1925 pak vykonával vojenskou službu u ženijního praporu v Terezíně. Po vojně pracoval ve Vestci u Chrudimě, opravoval tam zemědělské stroje a zároveň se stal i řidičem automobilu svého zaměstnavatele. V roce 1928 se oženil s Antonií Nevečeřalovou z Dvakačovic. Narodily se jim dvě děti, syn Adolf (1929) a dcera Marie (1935). V závěru roku 1932 se rodina stěhovala do Mikulovic. Adolf Švadlenka pracoval na velkostatku Hořeňovských v Dražkovicích a svoji odbornost rozšířil o kovářství. V roce 1936 nastoupil do Explosie v Semtíně. Politicky se angažoval v sociálně demokratické straně a stal se zároveň šoférem Tatry 57, v níž vozil funkcionáře této strany, především poslance Bohumila Laušmana . Časem se stali s Laušmanem přáteli. Když byla paraskupina SILVER A vysazena, pak jednou ze záchytných adres byla i adresa A. Švadlenky v Mikulovicích. Když předtím dne 1. září 1939 Švadlenka pomáhal Laušmanovi při útěku do emigrace, poslal Švadlenkovi z Bělehradu pohlednici s datem 17. ledna 1940. A právě v textu vzpomínal na tento den. Členové desantu dostali vedle adresy i různé podrobnosti, které měly usnadnit navázání kontaktů v protektorátě.
Jak to vypadalo v prosinci 1941, popisuje Adolf Švadlenka ml.: "V této době jsem byl školákem a byly právě vánoční prázdniny. Užíval jsem si zimních radovánek na zamrzlém rybníku v Mikulovicích spolu s kamarády. Před polednem dne 29. prosince zastavil u rybníka povoz místního zemědělce pana Hyhlíka a vystoupil z něho muž. Po hrázi sestoupil na rybník. Přišel mezi skupinu mladíků a zeptal se, kde bydlí Švadlenkovi. Ti ukázali na mne s tím, že jsem Švadlenkových. Neznámý muž se na mě obrátil a požádal, abych s ním odešel domů. Cestou od rybníka moc nemluvil, přesto se vyptával na záležitosti zcela běžné. Tedy, jací jsou kamarádi, zda jsou rodiče doma, jestli se otec jmenuje Adolf Švadlenka, kde pracuje, zda jsem poslušný syn v rodině, do které školy chodím. Odpovídal jsem, že mně je dvanáct let, doma že je pouze babička a sestřička, které je šest let. Všiml jsem si, že má aktovku, je neobvykle ustrojen, šatstvo na něm je mokré a má zvláštní boty. Prošli jsme Školní ulici do domu č. 79, kde jsme bydleli v domě u Tlapákových. Nejdříve usedl v kuchyni u kamen. Později požádal o to, aby si mohl lehnout na otoman a vzápětí usnul. Můj otec se vrátil kolem 20. hodiny a podotýkám, že se psalo datum 29. prosince 1941. Po představení a podání si ruky muž požádal, zda by s otcem mohl mluvit o samotě. Tak spolu odešli do ložnice. Matce řekl, aby pro pána nachystala večeři, po níž spolu odešli z domu a že budou u Valentů. Valentovi bydleli ve svém rodinném domě naproti rybníku a měli dům bez sousedů. Matka, babička i sestřička spaly v kuchyni, já šel spát do ložnice. V nočních hodinách se otec vrátil s pánem domů a přišli do ložnice. Nezapomněl jsem na větu, kterou pronesl otec, totiž, že měl s Laušmanem odjet za hranice. Druhý den ráno kolem 8. hodiny se vypravili pěšky do Pardubic za Josefem Janáčkem. Janáčkův byt složil k podobným účelům jako byt Valentových a i sem jsem nosil zalepené obálky." Tím neznámým mužem, kterého přivedl Adolf Švadlenka ml. domů byl Josef Valčík - člen skupiny SILVER A.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
