ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ - Pardubice

Historie Karantény
Několik měsíců po vypuknutí první světové války byl v listopadu 1914 vydán rozkaz, aby po vzoru barákových nemocnic vídeňských byla postavena ve velkém měřítku také podobná nemocnice v Čechách. Okamžitě bylo započato s vyhledáváním nejvhodnější lokality. Vhodné místo mělo mít dostatečně velkou rozlohu, mělo být blízko železniční křižovatky a mělo ležet ve východních Čechách, které se zdály být svým umístěním nejvhodnější lokalitou. Bylo také nutné, aby vytipovaná lokalita mohla být bezproblémově napojena na vodovod, kanalizaci a elektrickou energii. Při výstavbě pardubické nemocnice byly dokonce použity již projekty připravené C.k. stavebním radou Setzem. Vše probíhalo tak rychle, že již na konci listopadu 1914 byla zadána stavba Konsorciu pro výstavbu válečné nemocnice v Pardubicích při bance stavebních živností v Praze. Nemocnice určená pro 10 000 nemocných byla plánována jako pět samostatných oddělení vybavených všemi vymoženostmi a řádně izolovaných. Každé oddělení mělo být tedy samostatnou nemocnicí pro 2 000 nemocných. S vlastní stavbou bylo započato počátkem prosince 1914, jakmile byly pronajaty potřebné pozemky. Stavbařům práci značně komplikovaly prosincové mrazy, dále omezený dovoz různého materiálu a také citelný nedostatek kvalifikovaných dělníků. Přesto práce postupovala rychle, na začátku roku 1915 již bylo postaveno 198 nemocničních baráků. Karanténa oficiálně začala sloužit svému účelu na jaře 1915 slavností, kterou zahájil a o významu tohoto díla promluvil C.k. okresní hejtman Jaroslav Řehák. Stalo se tak na hlavním náměstí nemocnice před pomníkem Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I.

Popis Karantény
Pardubická Karanténa představovala skutečně nemocniční město. Byla postavena nákladem 21 miliónů korun na ploše 800.000 m2 a počet budov, z nichž některé byly velice rozsáhlé, byl 365. Z toho bylo 198 nemocničních pavilonů budovaných dle jednotného vzoru. Dále se zde nacházelo 8 pozorovacích pavilonů a celá řada dalších budov jako operační pavilony, bakteriologická stanice, márnice, kaple a další. Celkem 150 dalších budov bylo určeno pro hospodářskou správu, sloužily jako obydlí lékařů, úředníků, sester, ošetřovatelek a dalších zaměstnanců. Dále se zde nacházely skladiště, kasárny vojáků pověřených službou hlídací a strážní.Nemocniční pavilony ve všech pěti skupinách byly seřazeny v pravidelných na sebe vzájemně kolmých řadách. Ulice mezi pavilony byl široké 25 metrů, pobočné uličky pak 16 metrů. Kromě nemocničních pavilonů, nádražních budov a hospodářských objektů tu byla například moderní pekárna, desinfekce, lázně, chladírna - ledárna, prádelna, žehlírna, předoperační stanice, vodárna, různé dílny, drůbežárna, spalovací pec, budova pro výrobu destilované vody a větší počet menších pomocných budov. Spojení s ostatním světem obstarávaly dvě železniční tratě, vybíhající z pardubického nádraží a pokračující souběžně s chrudimskou silnicí. Uvnitř Karantény pak bylo pět nádražních a přijímacích budov. Sem byli přiváženi nemocní a ranění ze všech front i z jiných nemocnic v zázemí.

Konec Karantény
Počet těch, kteří prošli branami pardubické Karantény, jde do statisíců. V době války to byla vojenská Karanténa, která jméno Pardubic činila známým a populárním. Je mnoho těch, kteří v jejích zdech vydechli naposled. O tom svědčí hojný počet hrobů na zdejším vojenském hřbitově. Po válce v místě nemocnice sídlilo železniční vojsko, vzniklo kino a také sokolovna. Do dnešních dnů se v Pardubicích zachovaly pouze dvě budovy. Je to z největší pravděpodobností budova pekárny a prádelny.

Celý příběh Válečné nemocnice Karanténa uslyšíte v regionálních stanicích Českého rozhlasu v neděli 11. května v dalším dílu cyklu Česko - země neznámá. Pořad připravil Filip Novotný z pardubického studia Českého rozhlasu.