Čeští senioři se zamilovali do elektrokol. Ta pro ně ale mohou být nebezpečná

„Já jsem s tím velice spokojený. Je to dobrý vynález,“ radostně ukazuje svoje nové červené elektrokolo první účastník kurzu - čerstvý dvaasedmdesátník Ivo Bartík. Chce si zopakovat pravidla a hlavně se dozvědět, jak svého dvaadvacetikilového miláčka ovládat co nejbezpečněji.

„Začneme tím, že se seznámíme s konstrukcí kola. Podíváme se na vaše kolo, ukážu vám, co tady máme my,“ vybízí ho lektor Josef Línek a hned vysvětluje, pro koho jsou kurzy užitečné: „Je to dobré i pro ty, kteří se chystají si pořídit elektrokolo. Je to dobré i pro ty, kteří na něm už jezdí, ale například se úplně neorientují v pravidlech.“

Elektrokolem se projedete až pětadvacetikilometrovou ryhlostí. Někteří kutilové mu ale podomácku výkon ještě zvýší. A právě nečekané zrychlení ale i brzdění může být podle dopravního experta Miroslava Charouze pro seniory nebezpečné.

„Kámen úrazu je v tom, že každý, kdo si někdy sedl na elektrokolo, tak ucítil ten relativně mohutný zátah, který dokáže vyvinout. Takže ten, bohužel většinou senior, šlápne do pedálu a na nějakém podkladu, jakým je třeba štěrk, se může stát, že mu prohrábne kolo. Může to končit i pádem.“

Seniorům proto doporučuje opatrnost a kvalitní výbavu-přilbu, chrániče i rukavice. Mezitím se Ivo Bartík přesunul z učebny na zkušební okruh.

Přesné statistiky nehod na elektrokolech zatím neexistují. Miroslav Charouz si ale hned na několik incidentů vzpomíná:„Většinou to bylo nedání přednosti, kdy senior nečekaně vjel do křižovatky, možná ani nezvládl zrychlení kola.“

A tak i on stále dává přednost klasickému kolu. „Někdy je mi po tom elektrokole smutno, ale nakonec zůstávám u té klasiky a říkám si, že to tělo musí taky někdy pořádně dostat do těla,“ usmívá se.