Cestovatel a fotograf Richard Jaroněk: Mám rád velké zubaté bestie, které umí kousnout
Richard Jaroněk je světově uznávaný cestovatel, fotograf a potápěč. Nejvíce mu učarovala Afrika, kam podnikl už více než 110 cest. „Jsem ortodoxní fotograf africké fauny. Do Afriky jezdím více než 25 let, každý rok na několik měsíců.“
Richard Jaroněk se svým koníčkem profesionálního cestovatele živí, i když je podle něj hodně náročné vydělat si tak sám na sebe. Původní profesí je ale švec. „Pocházím ze Zlína, kde jsem udělal obuvnickou školu. Boty jsem klepal a dokázal je udělat celé nové, od A až do Z. Nestydím se za to povolání, ale raději se dívám lvu do očí.“
Cestovat začal hned po vojně. „Po otevření hranic jsem využil každou minutu, každé vydělané peníze jsem utrácel za cestování a fototechniku,“ říká fotograf, jehož první cesta vedla na ostrov Aruba v Karibiku. „Tam jsem si koupil foťák, vyfotil pod vodou celý film a z těch strašných prvních snímků jsem udělal výstavu,“ popisuje své začátky. Od té doby si pořídil už tolik dalších fotoaparátů, že z těch starších má doma ve Vizovicích celou sbírku. Říká jí ‚hřbitov foťáků‘.
Pán tvorstva je lev
Richard Jaroněk na svých cestách poznal skoro všechny kontinenty, nejvíce mu ale k srdci přirostla Afrika. „Projel jsem kus světa a bavilo mě to v mnoha zemích, ale Afrika, ta mě vždycky přitahovala nejvíc. Asi je to v nás chlapech od dětství.“ Symbolem Afriky je pro něj lev: „Ten lev je pro mě pýcha, hrdost, důstojnost a pán tvorstva. Znám příběh, kdy lví samec načapal smečku hyenových psů, kteří patří mezi jeho oblíbenou kořist. Jeden ze psů se postavil proti lvu na zadní a vyl, aby ho odlákal. Ostatní se mezitím snažili zachránit hlavně štěňata. Lev se na psa podíval, pochopil, že ten se vlastně obětuje a odešel. Proto je pro mě král.“
Kamaráda mu zabil levhart
Na souši obklopen smečkami lvů i pod vodou při fotografování žraloků zažil Richard Jaroněk mnoho nebezpečných chvil. Bál se někdy o svůj život? „Možná mi to spousta lidí nebude věřit, ale asi ne. Trochu jsem se totiž o těch zvířatech naučil. Průšvihů, kdy to bylo na hraně života, jsem zažil fakt hodně, ale většinou mi to došlo až později,“ přiznává cestovatel, který za nejnebezpečnější africké zvíře považuje levharta. „Levhart je hráč, dominantní kočka a solitér, který jde do konfliktu. Je to extrémně silné zvíře, vytáhne na strom i hodně těžkou kořist. Když se mu podíváte do očí a uslyšíte jeho útrobní brumlání, tak se vám zježí chlupy.“
Vážný úraz na cestách Richard Jaroněk naštěstí nikdy neutrpěl, ale někteří jeho přátelé stejné štěstí neměli. „Jednoho kamaráda mi zabil právě levhart. Jel s turisty jako průvodce na safari a nechtěl si ulevit přímo před nimi. Odešel čůrat asi 300 metrů od auta, tam ho levhart dostal a vytáhl jako kořist na strom. To se stane, když děláte se zvířaty dlouho a ztratíte respekt.“
Žraloci ho pokousali jenom třikrát
Richard Jaroněk se nebojí ani žraloků, které také často fotí a filmuje. „Ani pod vodou se nebojím. Vždycky jsem totiž inklinoval k největším zvířatům. Mám rád velké zubaté bestie, které umí kousnout. Baví mě poznávat, že to nejsou tak strašlivá zvířata, jak jsme si vymysleli. To zvíře vás nezabije ani nesežere.“
Fotograf sám řadu útoků žraloka zažil, některé z nich dokonce vyprovokoval. „Na mě zaútočil žralok mockrát. Dělal jsem mu třeba návnadu, předstíral jsem i mrtvolu a snažil se nedýchat. Přesto se do mě zakousnul jenom třikrát, z toho dvakrát do prstu a jednou do zadku. Stalo se to ale jenom, když jsem to přestřelil,“ směje se Richard Jaroněk.
Příběhů, které fotograf na svých cestách za zvířaty zažil, jsou stovky. V audiozáznamu celého pořadu si můžete také poslechnout, jak poznáte, že na vás chce žralok zaútočit nebo jak se zachraňuje slůně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
