Chemici z Olomouce zkoumají skvrny ze středověkých knih. Mohou odhalit složení dávných léčiv

Na projektu spolupracují odborníci z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kteří odebrali vzorky přímo z historických svazků. Každý vzorek se nachází ve skleněné lahvičce o objemu dvou mililitrů a obsahuje jen nepatrné množství látky. Právě to z analýzy činí velmi náročný a jedinečný úkol.

„Je to jen takový prášek, velikostí může připomínat zrnko obilí. Pracujeme tedy s opravdu nepatrným množstvím, a právě proto je nesmírně důležité dopředu důkladně promyslet, jakým způsobem analýzu provedeme — máme totiž jen jeden pokus,“ vysvětluje Lukáš Kučera z katedry analytické chemie.

Podle něj musí tým postupovat velmi opatrně: „V té malinkaté lahvičce, kterou teď držíte v prstech, na dně nic nevidím, ale přeci jenom smítko něčeho.“

Cílem je zjistit, zda skvrny skutečně pocházejí z tehdy používaných léčiv, nebo jde například jen o pozůstatky jídla. „Dokážeme rozlišit, jestli náhodou zrovna nad tou knihou lékárník nesvačil, nebo jestli nad touto knihou právě vyráběl nějaký lektvar, nějakou mast, nějaký lék,“ říká Kučera.

Dokážeme rozlišit, jestli náhodou zrovna nad tou knihou lékárník nesvačil, nebo jestli nad touto knihou právě vyráběl nějaký lektvar, nějakou mast, nějaký lék.
Lukáš Kučera z katedry analytické chemie

Dodává však, že někdy je rozlišení velmi složité: „Pokud jedl chleba se sádlem a my tam objevíme to sádlo, nevíme, jestli to přidávali do toho léčiva, anebo mu to upadlo zrovna od svačiny.“

Jak upozorňuje Jakub Slačálek, chemici mají k dispozici vždy jen jeden pokus. „Musíme postupovat od těch neinvazivních technik, těch technik, kterými nezničíme ten vzorek, což je typicky ramanová nebo infračervená spektroskopie. A potom můžeme přejít, dejme tomu, k těm už destruktivnějším metodám, kde si třeba ten vzoreček rozpustíme,“ vysvětluje.

Vyhodnocení za tři až čtyři měsíce

Celkovou analýzu a její vyhodnocení by měli olomoučtí chemici dokončit za tři až čtyři měsíce. Očekává se, že výsledky mohou přispět k hlubšímu pochopení středověké lékařské praxe a možná i k rekonstrukci některých tehdejších léčiv.

Lukáš Kučera, který se projektu účastní, má s podobnými výzkumy dlouholeté zkušenosti. Díky analýze archeologických a historických vzorků se mu podařilo například doložit nejstarší využití prosa jako suroviny pro výrobu piva ve střední Evropě nebo výrobu mléčných produktů v eneolitu. I proto bývá označován za nejznámějšího archeochemika v České republice.