Chořelice byly kdysi vesnicí v držbě markraběte. Postupně splynuly s Litovlí
Osadu Chořelice najdeme dnes zcela propojenou se sousední Litovlí. Stále si však zdejší obec zachovala do jisté míry venkovský charakter i když první užší propojení s městem zde proběhlo již v 16. století.
Osídlení oblasti kolem řeky Moravy bylo sice lákavé, vzhledem k častým povodním však docela problematické. Přesto nám archeologické nálezy prozrazují, že by na katastru dnešních Chořelic mohli lidé bydlet už dávno před první písemnou zmínkou. V lokalitě Nad Hliníkem byly objeveny stopy činnosti pravěkých lidí, zejména štípané kamenné nástroje. Nalezeny byly i stopy osídlení lidmi s lineární keramikou a lužického typu. Nálezy pocházející pravděpodobně z raného středověku ukazují, že by se někde na území obce mohla v té době nacházet dokonce hutní výrobna produkující železo.
Jméno obce je někdy spojováno s vypalováním lesa pro půdu. Podle toho se vesnice měla jmenovat Zhořelice. Jenže v minulosti se tento tvar nikde neobjevuje. Už první zápis Chorzielucz z roku 1371 dává tušit odvození jména spíše od slovanského vlastního jména Chořěl'út, což potvrzují i jazykovědci.
Prapočátky obce sahají patrně do slovanských dob. Svědčí o tom dodnes znatelná podoba obce jakožto slovanské okrouhlice se dvěma vstupy byť narušená moderní zástavbou. Nejstarší historie obce je spojena se zeměpanským majetkem. V roce 1371 byl lenním držitelem obce Půta z Holštejna, což je první zmínka o její existenci. Viktor Pinkava ve své monografii Litovelský okres uvádí, že ještě před tímto datem drželi některé podíly na obci litovelští měšťané. Později celá obec spadla pod soudní i úřední pravomoc města Litovel.
O dějinách samotné vesnice toho moc nevíme. Pravděpodobně se jednalo o zemědělskou lokalitu osídlenou menšími sedláky a zahradníky. Podle popisu z roku 1667 zde žilo 21 usedlých rodin, z nichž bylo pět s německy znějícími jmény. V roce 1753 se dočítáme, že v obci žilo 16 selských rodin, byl zde rychtář a jeden chalupník. Podle pozdějších zápisů byli všichni povinni robotovat na městském majetku.
Obec byla také přifařena do Litovle a spadala i pod městskou soudní pravomoc. Děti z obce rovněž chodily do litovelské školy. Už ve 20. letech 19. století protnula katastr obce nová císařská silnice vedoucí z Olomouce do Litovle.
V roce 1848 však vznikla samostatná obec Chořelice. Město se však k vesnici vytrvale přibližovalo svým olomouckým předměstím. Právě zde vznikala průmyslová zóna, která výrazně narušila poklidný zemědělský ráz vesnice. Ta si přesto udržela samostatnost až do roku 1975, kdy splynula s městem.
Památky Chořelic najdeme zejména na návsi. Kaple sv. Floriána byla vysvěcena v roce 1848, přestože nápis na kapli uvádí až rok 1857. Stojí na místě starší zvonice. Před kaplí stojí kříž věnovaný Annou Malou z Chořelic v roce 1860. Další kříž pak najdeme při vjezdu do vesnice od „císařské“ silnice. Ten však není datován. Na obec navazuje Malá voda, tedy mlýnský náhon využívající někdejší rameno Moravy. Právě zde je hranice CHKO Litovelské Pomoraví.
Nedaleko Chořelic najdeme litovelský hřbitov. Tam stojí čtyřboká boží muka z počátku 19. století. Podle legendy v době napoleonských válek táhli přes Chořelice francouzští vojáci a na tomto místě vykopali veliký hrob. Tam pochovali všecky své padlé vojáky i se zbrojí a s koňmi. Příští rok přijela do Chořelic cizí paní. Byla celá v černém, nic nemluvila, jen zašla na hrob a klečela před ním na trávníku. Lidi říkali: „To je ta paní z Francie! Její muž tenkrát padl, byl to oficír, a leží s ostatními v tom hrobě.“
Černá paní prý jezdila na hrob svého muže každý rok. Až v roce 1835 prý přijela do Chořelic naposledy. Na tom místě, kde francouzské vojáky pochovali, postavili na památku boží muka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
