Chropyňský rybník – národní přírodní památka

Území kolem Chropyně je odpradávna zasvěceno vodě, nachází se v oblasti nivy řeky Moravy, v oblasti ramene, kterému se říká Divoká Bečva. Je to jeden z posledních neregulovaných toků v této lokalitě. Nachází se v místě, které vždycky souviselo s vodou, bylo plné mokřadů a bylo doslova rájem vodního ptactva a vodních rostlin. Kdy se začaly stavět chropyňské rybníky, není přesně známo. Na zakládání rybníků se podílela zdejší vrchnost, která hleděla využít mokřadní pozemky, jež se nehodily k zemědělskému podnikání, nějakým smysluplným způsobem. A tak budovala soustavu rybníků podobně jako tomu bylo v jiných oblastech. Rybníků tu nebylo rozhodně málo. Byly napájeny strouhami z levého ramene Moravy, které bylo po regulaci v roce 1780 přejmenováno na Bečvu. Podle potřeby dokázala tehdejší obsluha rybníků velmi účinně regulovat jak výšku hladiny, tak také přítok čerstvé vody. Významné období zdejšího rybníkářství trvalo prakticky až do třicetileté války, kdy začalo toto podnikání upadat. Počátkem 18. století bylo už zanedbáno natolik, že většina zdejších rybníků natrvalo zanikla. V podstatě téměř všechny, kromě Zámeckého rybníku, jemuž se také říkalo rybník Starý.

Vraťme se však do období, kdy zde bylo rybníků opravdu hodně. Zachovaly se nám nejenom jejich názvy, ale také některé údaje o nich.

Starý (Zámecký) rybník je nejstarším rybníkem v Chropyni, ale rozhodně nebyl největším. V roce 1860 měl rozlohu 138 měřic (28,4 ha - jako jednotka plošného obsahu dosahovala měřice, resp. vídeňská Metze, 1918 m2, pozn. red.) a prý sahal až ke staré silnici do Skaštic. Napájí jej strouha z Bečvy od Chropyňského mlýna, která je vedena v korytě pod silnicí. Tento rybník je dnes národní přírodní památkou, protože zde hnízdí racek chechtavý, ale najdeme zde i jiné vodní ptactvo (labuť velkou, rákosníka velkého, rákosníka proužkovaného, čírku modrou, lysku černou, slípku zelenonohou, potápky, bukáčka malého, občas navštíví rybník orlovec říční, moták pochop volavka popelavá, čejka chocholatá nebo ledňáček říční).

Chropyňský rybník s porosty kotvice|foto: Chráněná území Zlínského kraje

Jsou tu i významná rostlinná společenstva. Měli bychom rozhodně zmínit kotvici plovoucí, což je pozoruhodná rostlina, která má poživatelný plod, dokonce v dobách bídy prý sloužil zdejším lidem jako náhražka obilí.
Rybník je dnes obklopen rákosovým porostem a bývaly doby, kdy byl rákosem celý zarostlý. Při posledním čištění bylo vytěžené bahno nahrnuto doprostřed a vznikl tam krásný ostrov, který slouží hnízdění ptáků a je veřejnosti nepřístupný. K rybníku se dostaneme od zdejšího zámku po úzké cestičce a posezení zde je doslova balzámem na nervy.

Vraťme se však do dob historických, kdy těch rybníků zde bylo přece jen mnohem více. Jedním z těch velkých byl například rybník Hejtman, který je v listinách poprvé připomínán již v roce 1507. Dalším rybníkem byl Haltýř, jenž sloužil zejména jako sádka pro ryby, které zde musely být po výlovu uloženy, aby ztratily svou bahenní příchuť. Dalším, nepříliš velkým rybníkem byl Hanuš, který ležel nad Záříčím, což je osada, která leží nedaleko od Chropyně. Dalšími rybníky byly Nadjímač, Bedrýč, Vlkošský rybník, Plešovský rybník, Kuchyněk, rybníčky nad pivovarem., které zřejmě sloužily jako zásoba vody. A také Černé jezero, které bývalo po obou stranách silnice do Kyselovic, za dnešní Novou hájovnou. Mnoho zdejších rodin se živilo rybařením, což trochu svědčí o tom, že zdejší rybníky, ale také třeba řeka Morava, dnes řeka Bečva, byly bohaté na ryby. Dnes bychom se živili rybami z těchto řek asi jen velmi těžko, i když se tu přece jen už nějaké objevují.

A spolu s nimi další živočichové – z obojživelníků se zde vyskytuje skokan zelený, z blízkého neregulovaného mlýnského ramene Malé Bečvy navštěvovala rybník v dřívějších letech často vydra říční, běžná je tu ondatra pižmová a hryzec vodní.