Chtěl jsem být hercem. Rodiče to ale viděli úplně jinak, říká Jan Kodet

Rod Jana Kodeta prý začal u francouzského vojáka. V době třicetileté války se neznámému muži údajně přezdívalo Kadet, od kterého stačilo už jen krátké přehláskování. V dlouhém rodokmenu byl ale Jan Kodet nejspíš opravdu první, kdo se začal profesionálně věnovat herectví a baletu.

„Jako malý kluk jsem chodil k paní Ljubě Fuchsové do dramaťáku, kam chodila spousta mých známých a dneska i vlastně kolegů herců. A asi po šesti letech jsem měl naprosto jasno, že bych chtěl jít na konzervatoř a stát se hercem. Ale moji rodiče to viděli úplně jinak. A měl jsem celkem pedantního tatínka. A ten zkrátka říkal‚ani náhodou‘. Zakázal to, takže jsem pak šel na gymnázium, vystudoval ho a teprve pak jsem si prosadil zároveň s tím uměleckou stránku. Ten život bohéma.“

Čtěte také

Jan Kodet působil v moderních tanečních divadlech, kde se nehrál jen čistý balet. Tanečníci pracovali také s hlasem, důraz se v jednotlivých hrách kladl i na scénu, světelný design a další výtvarné složky. Postupně se kariéra Jana Kodeta začala vyvíjet směrem k choreografii. Posledním jeho velkým projektem je pohádková inscenace Malá mořská víla.

„Obchodní skupina Národního divadla i vedení baletu se vždy ptá, kdo je cílová skupina. Když jsem ten terminus technicus slyšel poprvé, říkal jsem si ‚ježíš, co to je cílová skupina?‘. Ale vy na to musíte odpovědět, takže jsme si řekli, že cílová skupina Malé mořské víly bude zhruba 10 let. Ale rozšířilo se nám to, takže chodí i šestileté děti, někdy i menší. Což si zase myslím, že už je trochu risk. Přece jenom je to na formu Hanse Christiana Andersena. A ten se s tím moc nepáral. Ono to vlastně opravdu nekončí dobře. Mám rád u konců happy endy, takže jsme se SKUTRama (režisérské duo Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) měli takový malý boj. A nakonec jsme našli, myslím, kompromis mezi tím, že ctíme Andersena, ale na druhou stranu to není tak kruté a brutální.“

Jan Kodet, Jan Rosák|foto: Martin Čuřík