Chudobín byl sídlem panství, jehož majitelé se odpradávna střídali jako běžícím pásu
Chudobín je dnes součástí nedaleké Litovle. I když to počtem obyvatel nikdy nebyla velká vesnice, bývala sídlem panství a najdeme zde dodnes velké množství zajímavých památek.
Už první zmínka o Chudobíně pochází z poměrně raného období. Listina z roku 1200 je však falzem až ze 14. století. Nicméně brzy, už kolem roku 1204 se objevuje v dokumentech i jakýsi Střemen z Chudobína, který by měl být jedním z potomků zdejšího zemanského rodu.
Zemané z Chudobína pak byli majiteli vesnice až do 15. století. Pověst o zdejším zemanu Janu z Chudobína zvaném Topor, který porazil před očima krále v souboji polského siláka Farureje, je mimochodem zaznamenána v pověstech sepsaných Martinem Strouhalem.
Obec však dostala své jméno díky vlastnímu jménu Chudoba, v té době poměrně běžnému. Právě on byl pravděpodobně zakladatelem vesnice. Zdejší tvrz je poprvé doložena v pramenech k roku 1448, když Víšek ze Stříteže zapsal na chudobínské tvrzi věno své manželce Markétě z Bílé Lhoty. To už se začali držitelé zdejšího panství často střídat.
Kromě toho bylo v té době v Chudobíně také více hospodářských dvorců, které drželi příslušníci různé vrchnosti. K významnějším rodům, které se na držbě Chudobína podílely, patřili zemani ze Stříteže a také Zoubkové ze Zdětína.
Chudobín byl pro většinu majitelů, jejichž střídání lze dějinami sledovat až do počátku 19. století spíše jen investicí do hospodářského zázemí. I proto zde vyrostl brzy pivovar, panská cihelna, mohutná sýpka a další provozy. Samotné panské sídlo se opravovalo jen povrchně, s výjimkou Rudolfa Kryštofa z Wittenu, který jej kolem roku 1700 tvrz přestavěl do ranně barokní podoby.
Změnu zdejšímu panskému sídlu přinesla až koupě državy podnikatelem Františkem Terschem v roce 1802, který byl později povýšen do šlechtického stavu. Ten původní tvrz v roce 1847 zahrnul do areálu a vybudoval dnešní pozdně empírovou stavbu čtyřkřídlého, dvoupatrového zámku s nízkými zakulacenými věžemi v rozích.
Zachoval se ale i okolní park. U vrchnostenského dvora byly již v 15. století dvě užitkové zahrady. Právě z nich byl pravděpodobně v první polovině 18. století zřízen okrasný sad a počátkem 19. století tu byl vybudován i skleník. Zřejmě v souvislosti se stavbou dnešního zámku ve 40. letech 19. století, byl sad přeměněn v nynější přírodně krajinářský park, v němž je řada vzácných cizokrajných stromů. V ohradní zdi parku si v roce 1850 nechala rodina Terschů postavit osmibokou rodinnou hrobku s jehlancovou střechou zakončenou křížkem. Později byla hrobka vydrancována a vchody byly zazděny. Dochovaly se zde i hospodářské budovy.
Součástí areálu zámku je vlastně i katolický kostel (Chudobín má kostely tři, každý jiné konfese) sv. Františka Serafínského. O původní zámecké kapli jsou zmínky již ze 17. století, kostel však byl postaven až v roce 1716. O třicet let později je datována listina potvrzující vznik přespolní kaplanky u tohoto kostela. Za dalších 40 let je zde už kaplan natrvalo a od roku 1846 pak dostává statut samostatné fary. Pravděpodobně ve stejnou dobu zde startuje i školní vyučování.
Část již zmíněného pivovaru, sladovny a také například zámecké sklepy na druhé straně silnice do Konice. K pivovaru přiléhala dvoukřídlá rozsáhlá budova palírny, která měla výtečnou pověst. Zbourána byla v roce 1920. Z rozsáhlého areálu někdejšího dvora se dodnes zachovala zámecká sýpka s letopočtem 1717. Kolem sýpky vede i další pozoruhodná památka Chudobína. Je jí unikátně zachovalá stará silnice, která tudy původně vedla na kopec Parduska a dále k zájezdnímu hostinci Na Pindě. Pochází pravděpodobně z roku 1875.
Dnes je Chudobín malebnou vesnicí, ale bohužel většina památek není přístupných. I tak však stojí za návštěvu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
